Zvony

Když občas rozezní se zvony

Když občas rozezní se zvony

vzpomínka vynoří se pokaždé

Prázdniny na Moravě

babička a děda

chaloupka jako dlaň

s malinkou zahrádkou

a kostel nablízku

nahlížel do oken

jak spím

Děda mě brával s sebou zvonit

Staré prošlapané schody

nás nesly kolem věžních hodin

Nahoře přiměl zvony zpívat

a jejich volání kroužilo do srdcí

Z té výšky směla jsem se dívat

a tiše žasnout

Ještě dnes cítívám to rozechvění

Na prahu dospělosti

byla jsem plná nadějí

v lásku

co je navěky

a jako v pohádkách

vítězí nad zlobou

Všechno je jinak

Zas zbývá mi jen snění

když svět je velkou hříšnou nádobou