Noční polemika

 

Hůl každý najde, chce-li.

Taž se mě. Taž se, nepříteli.

 

Dobrá. Když ptát se mohu-

rci mi: Jak dojít k Bohu?

 

Bůh je ten princip, pro nějž žijem.

Je to tak prosté, Euphebie...

 

Ne, není. Jak Ti věřit mám,

že Bůh mi dá, co nedobydu sám?

 

Protože bez Boha nic není.

Všechno, co máš, je z Jeho dopuštění.

 

Vážně? Tak zeptám se Tě znova:

To vážně nemám o nic usilovat?

 

Ach, usiluj si, nepříteli můj.

Co dostaneš, takhle si pamatuj:

Oč usilovals´ moc či málo,

modlitbě se to podobalo.

Ať sobě přeješ statky, zboží,

vždycky jen rozhodnutí Boží

dopřeje nebo nedopřeje.

Nikdy se neptej, kde je

výsledek toho, zač se modlíš.

Když setrvale prodlíš

u toho, co si vroucně hýčkáš,

tak sepni ruce, semkni víčka.

A to je, bratře, celá věda.

Bůh Ti to dá. A nebo nedá.

 

A na to se mám spoléhat?

Na Někdy, Někde, Možná, Snad?

 

A na co jiného, můj milý?

Kam bys chtěl tedy napřít síly?

 

Vyprávět v rytmu přežilém,

že se tu něco nepovedlo,

že jsi tu vlastně omylem?

No tak se poohlédni zpátky

a pozeptej se na to matky.

A doufám, že Tě zabije.

 

Jestli tu něco jisté je-

a to si piš, že je to jisté-

pak láska, víra, naděje.

A Ty mu odpusť, Kriste.

 

Mohl bych snadno přiložit,

co o tom řekl svatý Pius.

Však mentorovat, jak má žít??

Vždyť je to jenom Euphebius.

 

Co pod povrchem spí, je

Tvá noční můra, Euphebie.

Stačí to prostě pochopit.

Přiznat si. Nebo nechat být.

 

Z líce i z rubu

všechno hnije...

 

Drž už tu hubu,

Euphebie.

 

 

---