Eleanor Rigby

V jedné podivné, špinavé, londýnské ulici seděla dívka. Byla opřená o velký dům číslo 5 a hrála si se zapalovačem.

Na sobě měla oblečení v nejtmavší barvě černé. Mikinu, třičtvrťákové tepláky, černé boty. Jediná barva na ni byly žluté pruhy na jejich černo-žlutých podkolenkách a žlutý špendlík, který měla připíchnutý na mikině u srdce.

Zapalovač měl nekonečnou zásobu plynu. Dívce v očích plál jeho plamen. Bylo to opravdu nádherné, protože dívka měla oči jako z kaleidoskopu. Nádherné vybarvení.

Když už měla úplně ztuhlé nohy, vstala a chvíli čekala, až se zase uvolní. Poté pomalu vyšla vstříc vidině mrtvého města.

Chvílemi přemýšlela kam jít, co navštívit.

Rozhodla se využít dnešního daru, věčného ohně, a proto zamířila ke hřbitovu.

Zdejší hřbitov byl zarostlý, hroby porostlé mechem. Dívka došla k zrezivělé brance a vši silou s ní trhla a otevřela ji. Popošla pár kroků a stanula pod starou vrbou.

Přecházela od jednoho hrobu k druhému a zapalovala dávno zhaslé svíčky na nich. Při její práci se čím dál víc stmívalo, až nakonec byla tma úplně. Dívka stála se spokojeným výrazem ve středu hřbitova a kochala se milióny žlutých světýlek, v různých výškách a polohách, ve tmě.

Odbila půlnoc a dívce z ruky zmizel dnešní dar – zapalovač. Dívka si povzdechla, otočila se a odešla do tmy.