už jsem u hostiny tak snad to dobře dopadne

He:) Nic jiného mě nenapadá. Jen že to je to je spíš smutné než veselé.

Díky:) A co se týče filmu, souhlasím... Češi zkrátka uměli, proč jen, proč, je tak těžké na to dneska jakkoliv na úrovni navázat.

Nejlepší věc, co jsem tu za dlouhou dobu četl. Ta první sloka mě naprosto odrovnala (skoro jako kdyby to byly moje pocity - omlouvám se za citové odcizení :), protože v ní je přesně TO, co rád v básních hledám. Ať jde o psychoanalytickou symboliku s hadem nebo o jednoduchou metaforu s okny. A dobrý nick :-) Ten film by měli vidět všichni, co si myslí, že surrealismus je v českých filmech mýtem...

Přesýpací Hodiny: Jsme kamarádky.

VH64: O pomoc si říct umím, ale občas mi chybí, že mi ji někdo! sám od sebe nenabídne.

..heeeeeeeeeezky!)*

Co an to říct. Do tvých pocitů se vrtat nebudu, báseň je krásná, říká vše co říkat má a říká to sice smutně, ale upřímně. Nehledě na formu ***

Pocitově zajímavé, líbí... P.S. Naučit se říkat si o pomoc je možná jeden z krůčků ke zralosti. A umět jí přijmout, aniž by se člověk hroutil pod závazky a vděčností