Město Morgoluv a krvavý strom

Psalo se tehdy datum 6.06.1666- bylo teplé léto.toho data jsem se zrodila.tedy lépe řečeno zrodila po druhé.v noc toho dne byl uplňek. osvěcoval uličky naší ulice.Nedalo mi to oblékla jsem si bílé dlouhé šaty a vyšla jsem ven podívat se na tu nebývalou krásu.hned jak jsem vyšla ze dveří zarazil mě zvláštní chlad na léto bylo nebývale mrazivo.má zvědavost mi však nedala a šla jsem do ulic.všude bylo mrtvo nikde nikdo nebyl okna v ulicích nesvítili jako by město bylo mrtvé.když v tom jsem z vedlejší uličky zaslechla zvláštní šeptavý hlas .opatrně jsem nakoukla do uličky a tam seděla zvláštní osoba v černém plášti vlasy měl černé jak havraní křídla skoro až k zemi před ním ležela na zemi osoba .když se na mě otočil zjistila jsem že je to muž .byl nebývale krásný jeho světlá pleť ve které se odrážel měsíční svit mě okouzlila a jeho jantarové oči uhranuly.strnula jsem jako by mě zalili do betonu a jen na něj hleděla.zvedl se ze země a šel ke mě hleděl mi přímo do očí .už jsem si nevšimla té osoby co ležela před ním měla jsem oči jen a jen pro něj.beze slova mi ten  muž odhrnul vlasy z krku a přičichl ke mě jako bych byla růže z jejíž vůně každý šílí.pak se mě zeptal zda bych chtěla jít s ním ale že mi zatím nemůže říct kam.řekla jsem mu ano.jemný vítr v ulicích mi rozevlál šaty a ruku v ruce jsme šli ulicemi dál a dál od mého domu.cestou mi říkal jaký má vztah k tomu místu kde jsem ho potkala že se tam kdysi poprvé narodil .Neměla jsem tušení jak to slovo poprvé myslel.řekl mi že je nezdvořák že se nepředstavil.jmneoval se Arnan.Krásné jméno.odvedl mě k jakému si místu kde byl obrovský strom na kterém rostly veliká tmavě rudá jakblka.byly jako krev.Arnan mi říkal ať je nejím že by mi zatím nepřipadaly tak dobrá jak vlastně jsou z pláště vytáhl velkou láhev a v ní byla jakási rudá tekutina.polil s ní kolem dokola kořeny toho stromu.říkal mi pak že strom musí dostávat krev jinak uhyne pak by on a jemu podobní přišli o jídlo a museli by vraždit ve velkém proto je důležité ho udržovat.došlo mi od kud ta krev pocházela  z té osoby ležící před ním.bála jsem se že se mnou chce udělat totéž a zpanikařila jsem vnitřně jsem se bála a ze strachu jsem nebyla schopná udělat ani krok..Arnan mě chytl za ruku a řekl mi že mu připomínám jeho ženu kterou kdysi měl než mu vzali jeho život.ona umírala na mor a jeho malý syn také.říkal mi že ho znám sotva pár minut ale zda bych nebyla ochotná začít nový život s ním.netušila jsem co mu říct chtěla jsem aby mi dal se rozmyslet .řekl že mě odvede domů a za pět hodin si pro mě přijde .blížil se čas bylo před sedmou ráno a já sem se rozhodla celých pět hodin jsem ho nemohla dostat z hlavy jeho hlas jeho oči i jeho bolest ze ztráty rodiny....je to zvláštní ale měla jsem pocit že on je ten se kterým chci být celý život .že on je ten komu chci dát vše a to sebe...já ho milovala.když přišel byla jsem rozloučená se vším co jsem měla nejraději rodina věci i můj byt zkrátka vše už teď pro mě nebude.odvedl mě ke stromu zpět a zeptal se mě zda tuším čím nebo kým jsem se rozhodla být.odpověděla jsem mu že ať budu čím koliv hlavně když budu s ním.opět mě odhrnul vlasy z krku a položil mi na krk ústa svíral se ve mě strach z toho co přijde ale hřál mě pocit toho že budu na věky s ním .pak jsem jen ucítila jak mě cosi bodlo v krku .a tím zkončil můj první život.když jsem se probrala z bezvědomí do kterého jsem upadla byla jsem už ta jaká jsem i teď.UPÍROVA manželka královna MURGOLUV země temna.

v murgoluv žili lidé temnoty upíři ten svět se nacházel za průchodem krvavého stromu...tlustý kořen stromu byl oběmově velký ale svět co byl v něm byl obrovský jako bych vstoupila do obrovského skrytého města..Arnan mu vládl.lidé od sud odcházeli pouze v noci aby lovily a zalévali plody ze kterých pak žil celý svět -krvavá jablka-jablka z toho stromu byly nalité krví z kořenů udržovalo to krev čerstvou a teplou.jak je již známo pro upíra je krev život.v morgulov mě arnan přivedl ke svému hradu který hlídali dva chrliči uvnitř to bylo krásné jako na hradě kde jsem byla jako malá .dlouhou chodbou mě dovedl k pokoji kde byla obrovská postel s nebesy a velký stůl kde už čekal sluha..Arnan mu poručil donést královskou krev.to byla nejvzácnější krev jenž rostla až v koruně stromu a zrála stovky let.byla to první krev jenž jsem ochutnala a mohu říct že mé nové já si jí velmi oblíbilo bylo to snad to nejlepší co jsem kdy pila...bylo to jakoby mě někdo hladil po těle a já byla vzrušená.hřálo to a naplňovalo mě to naprostou slastí.u sklenky této dobré krve mi vyprávěl o své ženě a synovi ze světa živých.vyprávěl jak umíraly na mor a on se na to musel koukat .prý byl pln zoufalství že nemůže pomoct a nakonec on sám začal na mor umírat..umřel by kdyby se tam neoběvil zvláštní muž .když ho viděl jako posledního živého ležet vedle své ženy a dítěte zašeptal že mu dá ještě jednu šanci .odvedl ho ke stromu a zrodil ho znovu...měl s ním už jisté plány změnit ho v upíra aby ho zastoupil jako král a zemřít.prý už  tu byl miliony let takže už to pro něj není tak vzrušující jako kdysi bývalo..vyslechla jsem si celý příběh..pak ke mě poklekl vzal mě za ruku a požádal mě zda bych si ho vzala...neváhala jsem moc dlouho a řekla jsem mu ano..oznámil mne městu jako jejich novou královnu Monet.