schovám si tě do kapsy

chybí mi teplo tvého těla,
objetí, které bych právě teď chtěla
chybí mi pocit bez tíže
pocit, když jsi mi nejblíže

chtěla bych si tě poskládat z různých mužů
však neodvážím se zeptat, jestli můžu,
jestli ti nevadí být trochu jiný
hlavně, když vymažeš všechny mé splíny

myšlenky mám stále mimo realitu
srdce v podobě malého monolitu
sny stále stejné, nemožné
někdy jsi v nich, pak už ne

stále jen čekám, doufám a klamu se
přetvářkou zdobím svou druhou entitu
dýchám jen ve svém přesčase
oči dál upřené k zenitu

chybí mi reálnost tvé podoby,
když u jiného tě lehce zahlédnu
tak budu tu čekat do doby,
než svému trápení podlehnu

ale zatím si tě schovám do kapsy
a v zimě do dlaně, pro zahřátí
uvěřím, že tu jsi
pro pocit, že nejsem sama
a že štěstí se jednou vrátí
z té velké dálky, za hvězdama
a ty se zhmotníš a dáš smysl mému bytí
a lásku, tak nutnou pro přežití