Balada o slovech s peřím

již vyřčená slova,
jsou jak stěhovaví ptáci,
na chvíli chceme zapomenout,
ony se však stále vrací.

Myšlenky stávají se mocnými,
každá vteřina,
střídajíc se v hodiny,
jednání milované osoby,
život náš naprosto ovlivní,
letí ptáček dál,
najednou křídla se mu zlomily.

Padá,
střemhlav v zapomění,
vzpomíná,..
na živelné opojení,
jenž ho nyní objímá,
co se mu honí hlavou?
co teď asi prožívá?

Ulehl na pole,
naposled vydechl,
necítí už nic,
ani bolest...
přál si,
aby si ho naposled 
někdo vyslechl.