Ruka záchráná

Tato básnička je jaksi horová,
Báseň je nazvaná,
ruka záchraná,
která se podemnou rozevřela.

Nechce mě nechat spát,
v klidu se probudit, na nic nemyslet,
ta která si, mě nemá ráda,
mohla by si to rozmyslet.

Drží se zamnou jako stín,
pustit se nechce,
zmocňuje se mě věčný splín,
to je tak děsivě lehce.

Probudit v sobě hrdosti trochu,
odehnat melancholii celodenní,
odejdi z mého srdce, ty pane sebevrahu, zlý duchu,
jdi někam, kde nikdo není.

Nedřímej ve mně, když se chci smát,
tak těžce se mi směje,
si horší než-li kat,
ten tvůj úmysl mě vůbec nehřeje.

Nevzdám se naděje,
za nic ti jí nedám,
všem řeknu, že se nic neděje,
budu tvrdit, že tě vůbec neznám.

Čím dál tím silněji a rychleji mi mé srdce buší,
když teď že blíží konec můj,
už dál se bít stím duchem nemohu skáči z věže nejvyšší,
cože jak je tohle možné já to přežil a kam jdeš ty duchu tak stůj.

Odcházím tam kde by mě nikdo nečekal,
jdu někam tam kam si mě jen ty dokázal poslat,
Jdu někam kde nikdo není od tvého srdce co nejdál,
jen si jdi ty zlý duchu stejně si byl už aspoň tisíc krát proklat.

Teď už vím že je lidské a obzvláště tvé srdce ryzí,
a že mu nikdo na světě cizí.