Co bych Ti nejraději řekla      

Proč jsi takový ?

Proč už nehladíš mě pohledem,

tak jako jsi to dělal dřív ?

Bojím se, že mě už nevidíš,

že mě přehlížíš.

Já ale nemohu zvolat :

                Hej tady sem !

Jsem       němá

                spím

                čekám na polibek,

který mě probudí.

Proč stále klopíš oči ?

Chodíš jenom po přechodu,

nevytváříš nové šance,

jsi plný zmaru.

Proč se ke mně nepřibližuješ ?

Co ti stojí v cestě,

no pověz – co ?

Nestojím ti za námahu ?

Zas se tváříš zdrceně,

zas vypadáš smutně,

co ti pořád je ?

Nemůžeš to dělat věčně,

rozhlédni se

a v duchu sobě do deseti počítej,

změň už názor na svět,

už se trochu oklepej,

požádej mě o schůzku,

popros mě o něžný dotek rtů,

zeptej se na mé srdce,

nebo co já vím ?

Ale proboha už něco dělej !

Ubližuješ jen sám sobě,

už nezbývá ti moc dnů,

jsi nemocný – silně nakažen,

smrtelná nemoc – vzpomínáš ?

Nemůžeš polykat pilulky,

musíš jednat,

koukni se do zrcadla reality,

nesni pořád

                a už prosím tě něco

                                              dělej.

                *