Jak jen vody to umějí

ty cizinče odkudsi miluj mě líbej mě a pak odejdi a nech mě psát protože vzdálenost přinesla bezčasí byli jsme tolik prostoupeni že naši oči zelenaly a zpívaly a oba jsme věděli vše a aucun regret aucun promesse seulement la présence intensive des corps des yeux et des langues longues

 

 

Zběsilá velryba tvůj úd

V jeskyních burácí moře

skály sténají a řasí se

Oči se plní říčnou pěnou

 

Jazyky delty a ruce bouřné

sůl nás dvou odtéká podél kůže

moje vlasy tvoje vlasy všude řasy

Jazyky rozsévají hejna ryb těkají

 

Sféry se otáčejí hlasy vycházejí

vše se sjednocuje dýchá hoří

Jak jen vody to umějí

tak jsme byli prostoupeni

 

Lační jsme byli

vody nebylo

Brali jsme tedy měsíční

a propadali tomu mléku

 

Oči nás dvou se povlékaly vodou

Peřiny padaly a páteř zpívala

Byl jsi ve mě a sráz v nás

sráz rozkoše v nás

 

Jsi krásný

 

Místo očí pralesní květy  

Jsi horký a omamný

divoký faun postmoderny

s lesní vílou na rameni

Quel bonito extranjero

 

---