Prskavka

Bundu, boty a kulicha narazit pořádně do čela. Po tmě šmátrám a hledám sáňky. Budu muset rozsvítit. Nahmatám vypínač a sáňky se objeví v celé své kráse. Můj nejlepší dárek k Vánocům. Když se pro ně zohnu, v ruce mě bolestně píchne. Musím pomalu. Cestou z bytu minu vánoční věnec od babičky. Aspoň něco doma připomíná vánoční atmosféru. Do výtahu opatrně, abych je náhodou neškrábla. Voní dřevem. Horší s vchodovými dveřmi. Musím sáňky opřít o zeď. Nakonec jde zrovna soused a dveře mi podrží. Mám štěstí. Jdu nebo spíš utíkám. Na kopci už se schází děti ze sousedních paneláků. Sněhu je letos dost. Spokojeně sednu a jedu. A znova a znova. Spokojenost. Ivanka nasedne za mě a svezeme se párkrát spolu. Tma. Ostatní děti jdou domů. Na chvíli si dám se sáňkováním pauzu a utřu nos do kapesníku. Sousedé v horním patře házejí prskavky z okna. Překvapeně to pozoruju. Máma letos žádny nekoupila. V tom se v našem okně rozsvítí. Taky bych už měla jít domů. V mokrých ponožkách to studí a je mi zima. Ale nechce se mi. K večeři jíst chleba se sardinkami, koupelna a pak spát. Bát se a čekat až přijde on. Včera to přehnal ne jen s pitím, ale i s mou rukou málem ji vykloubil. Popadnu sáňky a zamířím k domovu. Zabzučím na mámu. Ve výtahu mi dojde, že jsem vlastně taky jako prskavka, zářím jenom chvilku. Pousměju se. Sáňky, já je nechala na chodbě!