Falešný přítel!

Když člověk věří někomu,

kdo jako přítel se mu zdá.

Přes oči noční záclonu

a růžové brýle má!

Pak první lásku prožiješ,

a bolest srdce svírá!

Svojí duši záští překryješ,

místo srdce v hrudi díra!

Když ďábel s jeho tváří,

chce na tvé city hrát.

Jako přítel se zas tváří

ale ty ho nechceš znát!

Vidíš venku ďábla s láskou,

a hned máš chuť se začít smát.

Oči ti přelepí bíločernou páskou,

ta ti sílu začne ubírat.

Ty nechceš znovu prožívat,

to čemu se říká cit.

Stačí se zpět podívat,

a se sílou vzteku dále jít!

Tvá dětsky prolhaná slova,

mě na mých bedrech tíží.

Ty lžeš mi stále znova,

v mých očích tě to sníží!