ŽE BY ??? ...

ŽE BY ???...

Prosinec, čtrnáct dní před vánocemi. Zašla jsem si na kávu do jedné malé útulné kavárničky, kde nebývalo nikdy mnoho lidí.
Na stolek jsem si nachystala blok a průpisku.
Potřebuji napsat fejeton. Snad mne něco napadne.
Po chvíli si ke mně přisedl muž. Mohlo by mu být asi tak kolem čtyřiceti let.
Slušně se před tím zeptal, zda si může přisednout.
Pohled na tohoto muže byl mírně řečeno ubohý.
Byl ve tváři zarostlý, vlasy zmaštěné, chatrná bunda dnešnímu mrazivému počasí naprosto neodpovídala, odřené špinavé rifle, pokapané kde čím a ošlapané boty.
Velké kostnaté zrudlé ruce mrazem si položil na desku kavárenského stolku a zíral na mne svýma velkýma modrýma očima. Ty oči mne zaujaly. Rozhodla jsem se, že si s tímto člověkem popovídám. Pozvala jsem ho na čaj a nechala jsem mu číšníkem přinést velký hrnek horkého nápoje. V kabelce jsem nahmatala diktafon a spustila jsem nahrávání.
Muž si rozepl bundu, pod níž prosvítalo někdy dříve bílé tričko, nyní celé flekaté, hlásající, že již dlouho nebylo prané.
Muž se opatrně napil horkého čaje a rozpovídal se :
"Podporuji tady lidi, kteří jsou na chodníku, kteří jsou na tom hůře, než já sám, protože já ještě pár peněz u sebe mám a díky laskavým lidem, kteří mají se mnou soucit mám i trochu tepla a střechu nad hlavou ... Zrovna včera jsem dal 40 Kč člověku, který byl na kost zmrzlý a žebral před obchodním domem, seděl na zemi. Nebyl, myslím, opilý, prostě jsem mu dal peníze, které jsem v té chvíli měl u sebe. Ve vašich očích možná vypadám divně... Je to ale přechodný stav, chtěl bych dávat lidem, přirozeně a bez důvodů anebo bez vzbuzování v nich pocitu vykoupení směrem ode mne. Já jen pracuji na nástroji, který snad obnoví vzájemnou lidskou komunikaci. Nic víc a nic míň."
Muž teplem nápoje roztával a osměloval se v řeči čím dál víc.
Vše mi sděloval překotně, chvílemi se zajíkal, koktal, drmolil, chvílemi dával důraz na svá slova, jeho tváře hořely.Hlavní náplň jeho zpovědi tvořila slova: láska k bližnímu svému, odpuštění sobě i druhým, snaha o pomoc druhým, prezentoval svoje prozření, že dělal v životě chyby, za které musí nést svůj trest - i kdyby byl sebevětší - tak jej vše, co prožívá očišťuje. Byl kdysi na vrcholu společenského řebříčku a nyní za to musí nést trest.
Neubránila jsem se poznámce:
"Vaše slovní obraty, myšlenky, sebebičování se vinou - to vypadá jako dokonale propracovaná sektářská praktika, uplatňovaná na lidech, co se ocitli na dně."
"Mrzí mne, že takto na vás působím, promiňte mi to prosím", začal se muž omlouvat.
"Vím, že za nějaký čas příjdete i vy sama na to, že tím co jiným lidem sdělujete, omlouváte jen svoji nedokonalost, protože zatím nemáte moudrost, ale ani já ji nemám, vlastně nikdo ji zatím nemá. A tak si my lidé vysvětlujeme věci o svém a ničíme vše kolem, co by nám mohlo jen nahlodat náš vlastní - tolik let pěstovaný žebříček hodnot, který nás mimo jiné jako celek, uvrhává do kolapsu..."
"Vážený pane, mám silný pocit z vašich slov, že jste se ocitl mezi lidmi, kteří z Vás
snímají veškerou vinu falešnou solidaritou a přitakáváním vám. Mají vás, zneužívají vás - a můj názor je, že vás jako lidskou osobnost určitě zničí.
Měla jsem přítelkyni - podnikatelku - též se ocitla v době, kdy začala trpět depresemi v nějakém sdružení, či sektě a dokud ji podporovala finančně, tak jim byla dobrá. Jakmile se sama ocitla na mizině vlivem postupujících depresí, upadení do dluhů a nástupu krize v naší společnosti, odkopli ji jako nepotřebou věc."
"Rád bych ji poznal, snad bych jí mohl pomoci najít samu sebe - můžete mi sdělit, kde bych ji našel ?"
"Není", odvětila jsem.
Jeho oči doširoka otevřené byly jednou velkou otázkou.
???
"Již nežije, spáchala sebevraždu."
Nastalo mezi námi ticho. Jen náladová hudba, linoucí se z přehrávače, se plazila mezi kavárenským zařízením.
"Škoda," pokračoval v přerušeném rozhovoru muž."
"Mohlo se jí dostat prozření a nemusela tak tragicky skončit. Je nutné se umět smířit se vším, všem - i sobě - odpustit a snažit se zavést mezi lidi dobro."
"Jak si představujete ono zavedení dobra mezi lidi?"
"Je to velmi jednoduché: veškerým zlem jsou mezi lidmi peníze, které lidé zavedli, aby jeden druhého mohli ovlivňovat, zotročovat, zacházet navzájem se sebou jako s loutkami. Je nutné vymýtit toto zlo v podobě peněz i jiných - v současné době uznávaných platidel - pak nastane čas, kdy budou lidé opět k sobě upřímnější, život budou prožívat radostněji a plněji. Každý systém, každá věc má své kladné stránky i záporné stránky. Každý jsme v podstatě jednou nohou ve vězení a ani proto nemusíme nic udělat. Tento systém strachu jsme si zavedli ale my lidé. Je to nástroj na dělání klidu ve společnosti... Pokouším se to s několika kolegy změnit. Již potřebujeme jenom pár měsíců..."
"Promiňte pane, ale připadáte mi jako duševně nemocný člověk nebo v zápřahu a pořádně zaháčkovaný nějakou sektou. Jak mi mezi řečí sdělujete, nepracujete, nejste zdravotně pojištěn, dluhy, které jste si udělal, nesplácíte, žijete zpola na ulici - jak chcete docílit, aby Vám lidé uvěřili a začali Vás podporovat jak svým myšlení, tak i finančně ve vašem úsilí?"
"Tím, že jsem řekl, že chci svůj život nějak dožít, jsem myslel do momentu uvedení a spuštění oné služby na světlo světa. Potom pokud ta věc přínosná bude, lidé se snad postarají i trošku o druhé navzájem. Do začátku bohužel potřebujeme nějaké peníze na nutnou administrativu - peníze ale neuznáváme, jsou naprosto zlé, ale my je přetvoříme v dobro pro všechny lidi. Chystám se napsat knihu - román, který bude obsahovat vše, co jsem prožil, co se vše a jak přesně dělo v mém životě. Očekávám, že dojdu k moudrosti, která mi pomůže, jak dál na různých křižovatkách života. Myslím si, že když člověk podporuje lidi kolem sebe, může se společnost svým způsobem postarat i o tohoto člověka, pokud on sám docílí toho, že lidé kolem něho mají standartní dostatek a mohou normálně fungovat. Toto je, myslím, smyslem života, se skutečně zajímat o druhé a podporovat je."
"Toto je vaše pojímání svobody, spravedlnosti a vykoupení se z moci peněz???"
"Já se přece nechci vykoupit z moci peněz. Jen použiji jejich negativní energii, která je v nich ukrytá teď na to, aby posloužila dobru věci a spustila proces vyčištění a obnovy důvěry mezi lidmi. Cítím, že mi nevěříte, ale kolikrát se k sobě musíme přiblížit a objevit ego a nenávist, abychom dokázali objevit i opačný princip? Bez toho by to nebylo možné..."
Účastně, mírně jsem se vstříc k tomuto muži usmála.
"Se strategií jednání sekt s oslabenými lidmi jsem se při své práci seznámila. Jestli máte ještě trochu soudnosti v té své popletené hlavě, tak se prosím nad tím vším ještě do houbky své duše zamyslete. Můj názor je, že již teď náležíte mezi oběti, a ne mezi budoucí spasitele !"
Další tón mužova hlasu nabýval na důraze jednotlivě sekaných slov:
"Zatím střílíte egem ty nejtěžší granáty a rakety do míst, která zasahují nejbližší v jejich nejvíce zranitelných místech. Já vám ale odpouštím."
"Lehko se v sektě octnete a ani nevíte, že tam jste. Velmi těžko se od nich člověk dostává - někdy i jen nohama napřed - ale dříve, než-li prozříte, budete trpět jako zvíře tím, že oni vám budou za vše, co jste dosud prožil klást vinu a stále aby jste mluvil o odpuštění sobě i jiným - ale dál nic neřešil a byl závislý jen na jejich představách o pravdě - to je totiž jejich strategie, jak člověka zotročit, zlomit, udělat z něho poslušného robota pro šíření sektářských myšlenek."
Muž se na židli narovnal a spustil:
"Pracujeme na dokonalém systému, který bude umístěn na internetu.
Každý uživatel si bude moci vzít libovolné množství této energie sám pro sebe. Prostě ze stránek člověk odejde jakýsi šťastnější a bude mít touhu pomáhat lidem ve svém okolí. Nic víc to není. Peníze dostanou zpět svoji původní funkci a záměr.Hledáme nyní sami sebe a kopeme kolem sebe. Naše moudrost a ego nám zatím nedovoluje pochopit tento proces a tímto si vysvětluji všechny vaše reakce vůči mně. Nechejte to na sebe působit a uvidíte, že se začnou dít ve vaší blízkosti zázraky. Budou to takové malé záblesky světla, bude to chvilkové pohnutí mysli, kdy najednou budete cítit, že to, co jste právě teď zavnímala je právě to, o čem zde mluvíme... nebojte se toho..bude to přicházet stále častěji... je to skutečná láska a inteligence, která nás vytvořila...
Jděte a začněte pro lidi dělat něco zcela nezištně a zadarmo - uviíte, začnou se dít zázraky...
Své hříchy už teď čistíte, již tím, že jste mne vyslechla. Cítíte též tu touhu vybřednout z těch sraček, ve kterých jsme? Myslím tím všichni lidé. To nejste vy a já, ale to je globální společnost. Kdyby jste nechtěla získávat toto poznání už dávno bychom se od tohoto stolku rozešli. Je v tom našem rozhovoru něco, co cítíte, že je správné, máte v mysli hlídače svého ega, který to stírá.. Zkuste si popovídat s vaším egem, zkuste si popovídat i s dobrou stránkou vaší bytosti. Možná budete šokovaná, co zjistíte...ponořte se do tiché pokory a přemýšlejte..."
Nápoje jsme měli dopity. Zaplatila jsem útratu za oba. Muž poděkoval za občerstvení, zapl si zipem bundu ke krku a s letmým pozdravem "nahledanou" se vytratil do ulic města. Vypla jsem diktafon.
Jako by automaticky, jsem si začala psát myšlenky, které se mi po tomto rozhovoru začaly prohánět mojí myslí:
Přestanu pracovat, protože peníze, které za svoji práci vydělám, jsou zlo.
Když přestanu mít příliv peněz, budu vyhozena dle smlouvy o nájmu do 1 měsíce z bytu
/ale co na tom - přece nebudu podporovat lidi penězi, kteří mi pronajali bydlení, protože peníze ode mne je budou kazit když je nedostanou, tak přispěji k tomu, že oni budou lepší/.
Nebudu mít střechu nad hlavou, protože na ni nebudu mít peníze - ale to nevadí, neboť není nutné schraňovat kolem sebe majetek/který není potřeba k životu, který stojí peníze, které jsou zlo - schoulím se někde pod most nebo v tom lepším případě do azylového domu nebo mne přichýlí nějaký přítel nebo kamarádka, nebo se spolehnu na to, že se o mne vždy někdo z důvodu dřívější známosti a důvěry ve mne, postará...
Přestanu o sebe dbát fyzicky i zdravotně.
Nemohu přece podporovat finančně výrobce kosmetiky, pracích prášků, úklidových prostředů, výrobce jídla, léčiv atd. - protože peníze jsou zlo - a já podporovat zlo nebudu.
Budu chodit zanedbaná - špinavá, otrhaná, páchnoucí, žijící v sobě rovné společnosti...nebudu se zapojovat do davů lidí, co mají potřebu nakupovat, protože tu společnost lidí, která pracuje a vyrábí ty hnusné nepotřebné věci a bere za ně peníze, které všem kazí charakter i náhled na svět - nebudu přece podporovat finančně, abychom byli všichni ještě zkaženější. Musím se snažit prozřít a moc peněz omezit.
Přestanu případně splácet dluhy které si náhodou udělám a připravím se na to, že budu smířená i s možností, že mne soud pošle do vězení, neboť každá zkušenost je dobrá a na mně nezáleží, protože si svůj zbytek života nějak dožiji a trest musím přijmout, neboť je výchovným prostředkem - ale co na tom - u vědomí, že jsem jen ta nejmenší součástka všehomíra, která se umí maximálně uskromnit a spokojí se s milodary , které mi budou stačit k přežití (protože se nade mnou třeba smilují "ti hodní lidé, kteří ještě neprozřeli, kteří peníze vydělávají denní činností"), může mi být šuma fuk, jak žijí moje děti, příbuzní, přátelé, kteří v této společnosti a pod stanovenými zákony musí mít ty zlé hnusné opovrženíhodné peníze k tomu, aby nabyli vzdělání, aby se nemuseli všichni v důsledku vrátit na stromy mezi lidoopy nebo neskončili na ulici...
- nebudu potřebovat ty zlé peníze na můj osobní růst - neboť nebudu chodit do divadla, na koncerty, duševně se stanu prázdnou nádobou - ale oproštěná od zátěže financí, stanu se dokonale křištálově čistou prázdnou nádobou, do které někdo (KDO?) naleje (CO?) a budu svým děs budícím zjevem působit tak, že mi snad uvěří a ani se nebudou ptát (JAK?) toho dosáhnu, aby byla společnost lepší, k sobě navzájem vřelejší, opovrhující platidly, kterými jsou peníze a jiné uznávané věci (zlato, ropa, elektřina, voda, vzduch, energie ...) - jsem přece spasitelem lidstva a celé lidstvo tu moji snahu ocení - když ne tady a teď, tak třeba i po mé smrti, neboť věřím ve svoji ideu dobra, založené na prapůvodní lásce k bližnímu svému, oproštěné od platidel, po tisíciletí vládnoucích a uznávaných lidstvem...
- v té chvíli proberu svůj bývalý zaprášený diář mých klientů i známých a vyjdu mezi lidi ošuntělá, špinavá, roztrhaná fyzicky i psychicky - ale se srdcem na dlani, v duši se smírem se vším a všemi a nabídnu jim, aby pomohli finančně (jen do začátku) vizionářům, spolupracujícím na projektu záchrany lidstva - pak peníze zmizí ze života lidí, kteří dnes jejich pomocí pečují o sebe i o své bližní...
Mám tedy jít, přestat pracovat, přestat splácet půjčky, neplatit nájem z bytu a duševně se chystat na úplně nový život, který mne do budoucna naplní láskou, souzněním, pochopením jednoho k druhému, kdy si všichni budou dávat výměnou vše zdarma - jen za svoji minimální práci jeden pro druhého... Ráno se nakrmím iluzemi, v poledne vizemi a večer nadějemi na lepší zítřek...
ŽE BY ??? ...