Já rudou píši svůj epitaf..

Já rudou píši svůj epitaf..

Sotva měsíc započal pouť přes černé moře slz

A Ty v mém vědomí či snad snění

Voláš, med sedmikrásek kolem úst

Ze tmy a chladu vzpínáš ke mně

Své ocelové pěsti

A slibuješ ráj, slibuješ břemen půst

Ze tmy a chladu je Tvé tělo

Vábíš odlesky, které jako hvězdy

Ukradly mé oči a nechtějí zpět

Do mysli vpíjíš se jak opilí hadi

A jediná znáš soucit s poutníkem

Jehož rovem stal se svět

Bílá je Tvá oblíbená barva

Rudá o trochu více

Na víčka pokládám svůj žal

Těžknou, až zavřou se v Tvou past

A náhle vidím světlo

A ty našeptáváš mi - jen dál

Jen o trochu více

Té barvy, kterou mám tak ráda

Neboj se, dítě vidoucí, slepé

Na křivce mého neoblého těla

Není bolesti, ni lásky

Tam kovář květy tepe

Tam slastí vytryskne Tvá horká slza

V pramenech zachytávajíce srdce

Neukápne vedle to tisíců stop

A až na konci budeš portrétu své duše

Nikdo kiritkou, chválou neotře se

O rány v tom plátně

Jen ruka se třese

A cosi smutného vnese

Do mírů a klidů všedních mdlob

---