Dospělost

Když mé oči bloudí po stěnách, často se mě pak ptají: "Jsi připravená?"

A upřímně, ani dnes večer tomu nebylo jinak. Opět se mě chytla nálada, kterou bych nejraději vyprovodila k východu, ale díky únavě jsem již neměla sil, a tak jsem si jen oddaně lehla na postel. Jako obvykle jsem si prohlížela strop a zdi poseté několika plakáty a ústřižky z novin... A pak můj zrak spočinul na fotografii včerejší noci.

Dlouho, opravdu dlouho jsem si jí prohlížela, až jsem skutečně získala odpověď.

- "Ne, já opravdu stále nejsem připravená."

- Na obrázku jsem totiž spatřila mladou ženu. Mohlo to být jistě jen pár let, co dosáhla hranice dospělosti. Mládí, energie a elegance z ní doslova sršely. Úsměv od ucha k uchu, v ruce sklenku šampaňského, na sobě nádherné šaty a sebevědomý výraz v oličeji. Ano, tělesné křivky, mimiku tváře a podobu obličeje jsme měly nevídaně podobné a mohlo by se tedy zdát, že jsem to já...

ale tu ženu jsem v životě neviděla.