Lámání holí

Nešlo se nevrátit. Ta Sakiho kritika je vážně k ničemu, ale o mrtvých jen dobře. Dneska slavím (téměř nachlup) dvouměsíční výročí svého básnění, a pomaloučku tomu začínám o trochu víc rozumět. Použiju termín patrně zapovězený všem literárním kritikům, ale já lepší neznám: tohle je úžasný! Hned z několika důvodů, a i z mnoha dalších, které prozatím nedokážu vysvětlit (to až zase trochu básnicky povyrostu . . . :-)K těm, které dokážu popsat už dnes: Obdivuhodná znalost tématu. Tohle není uspěchaná báseň nešťastníka, který se právě po uši zamiloval(a kterých máme stovky)- ty dobře víš, o čem píšeš, znáš každý záhyb i jiná skrytá místa a máš k tomu patřičný odstup (právě mně velice sympatický). To zaprvé. No a pak ty postupy, obrazy . . . Nikdy bych nevěřil, že by bylo možné v básni podobného druhu řetízkovat v kýblu s vodou, a přesto to sem tak bezvadně zapadá (tohle je myslím druh "provokace", který báseň ráda). I ten přehrávač (a jaká je v tom pravda . . .) Doufám že nikdy nepřestaneš psát. A taky si myslím (ač tomu sám houby rozumím), že bys měl publikovat i tiskem. Držím palce

Michale, prosím, pošli další básně. Líbí se mi. Rád bych jich znal víc.
maprach-čtenář

Poměrně silné, leč obligátní téma, sem tam zajímavá formulace. Průměr, řekl bych. A navíc bez veršů. Domnívám se, že podobnému motivu slušel by mnohem více kabátec tkaný z rýmů, an dodal by mu bezpochyby onu správnou dávku patosu, jež k lásce, troufám, náleží. Ale nešť, je to Tvá báseň.

Používá docela zajímavé obraty. Po prvních pár řádcích mne to docela překvapilo a musím říct, že je to zajímavé....