Ženy a náboženství

ŽENY A NÁBOŽENSTVÍ

Někdy mě napadá, že křesťanství musela vymyslet a založit nějaká zlá feministka, která nenáviděla muže - ukřižovat Krista, na příkladě neposkvrněného početí ukázat, že chlapi jsou pro reprodukci lidstva poměrně nedůležití, a odpovědnost za vše co se na světě děje přenést na Boha…. Jako by chudák mohl za všechny ty katastrofy, války a nemoci... Prohlásit ho za všemocného když je evidentně bezmocný proti zlu, kterým jsme zavaleni, tvrdit dokonce, že ten nedokonalý projekt zvaný svět stvořil právě on, to všechno vypadá jako komplot nějaké zlomyslné ženské proti mužskému principu. Jako by tím nějaká bláznivá feministka chtěla naznačit, že na co šáhne chlap, to je zpackané.

Ale i jiné události vzniku křesťanství předcházející, nebo krátce nato následující, jsou spíše horory a masakry, přestože křesťanství  je založeno na lásce k bližnímu. Představte si Salomé s uťatou hlavou Jana Křtitele, nebo Juditu s hlavou Holofernovou…tyto děsivé obrazy jsou jak z hlavy nějaké pomstychtivé sadistky, které misandrie zatemnila mozek. Dnes se sice domácí násilí také pěkně rozjíždí, ale hlavy se zatím nesekají.

A co teprve pověstné vraždění neviňátek při němž měli být vyhlazeni všichni chlapečci? Je fakt že to přikázal chlap, ale kdo ví kdo mu to našeptal, říká se přece kam čert nemůže… V historii lidstva najdeme málo kultur které ženu rodičku  jakožto dárkyni života dokázaly náležitě ocenit, oslavovat a po právu za to i odměnit. Některé civilizace to dokonce vyřešily tak, že za tvůrce veškerenstva prohlásily nějakou nadpřirozenou sílu, nazvali ji třeba Bohem, nebo nějak jinak, a této neexistující entitě daly právo rozhodovat o životech všech tvorů. To že rozhodující postavení v církevních institucích mají převážně muži bude nejspíš náhoda, ale je paradoxní, že místo aby byla žena uctívána za schopnost zrodit ve svých útrobách další lidské bytosti, byla po staletí nucena se kořit před nějakým virtuálním tvůrcem  a v hierarchii většiny náboženství jí byla přiřčena maximálně role ošetřovatelky a věrné služebnice.

Ale mé pochyby se týkají i jiných náboženství. Většina duchovních vůdců, kterým se lidstvo koří a považuje za vzory,  vlastně moc vzorní nebyli. Buddha opustil ženu a dítě, aby mohl v klidu a ústranní meditovat o podstatě lidského utrpení. Možná se mohl zeptat své ženy, jaké utrpení jí a dítěti svou nepřítomností způsobil. Kdyby od rodiny odešla ona, nejspíš by ji ukamenovali a prohlásili za běhnu. Jak to že ženské neprojde to, za co je chlap uctíván? Rodinný život je složitý a vydržet to chce možná větší odvahu než sedět někde pod stromem a mudrovat. To mudrování nemyslím nijak hanlivě, mudra je v indickém pojetí symbolické gesto vyjadřující různé filozofické stavy a klíčové doktríny buddhistické nauky. Ale na co vlastně Buddha přišel? Že podstatou lidské bolesti je chtění a lpění na vnějším materialistickém světě? Ale to ví každá průměrná manželka. Proč myslíte že žena okřikuje manžela, když se na ulici otáčí za jinými ženami…no chce ho ochránit před chtěním. A to že mu občas vyluxuje bankovní konto není nic jiného než lekce v tom, jak nelpět na vnějším materialistickém světě. Obyčejné ženské tak každodenně aplikují zásady Buddhova učení v praxi, ale nikdo jim za to pozlacené megasochy nestaví…jen koluje spousta vtipů o žárlivých a chamtivých manželkách.

Buddhismus je mi v podstatě sympatický, protože je tak mírumilovný…ale trochu nespravedlivý k ženám. Buddhista si po ránu zamedituje, pak vezme misku  a jde si někam pro rýži…jenže to někdo jiný musel vstát ještě předtím a tu rýži uvařit...většinou nějaká ženská. A tak si vymeditovaní svatí muži nechají naložit misku jídlem a políbit ruku od těch chudinek, které od rána stojí u kotlíku a míchají rýží, aby za to dostaly milost posvěcení od povalečů, kteří  od rána relaxují v pozici lotosového květu. Tak nějak logicky mi z podstaty věci vyplývá, by políbení ruky by si zasloužily spíš ty ženské zato, že uvařily. A kytici lotosů k tomu. Buddhista se pak vrátí k meditacím a józe, zatímco ženská jde vydrhnout kotlík a poklidit v kuchyni. Tak to mě fakt míchá.

Dalším zakladatelem náboženství byl Mohamed. Ten se oženil s  mnohem starší zámožnou ženou, ačkoliv nikde není řečeno, že to udělal z vypočítavosti pro její peníze. Možná ji opravdu miloval a chtěl ostatním chlapům jen naznačit, že mužská posedlost mladičkými dívkami je svým způsobem zvrácenost a že lze milovat i odkvétající ženu. Kdoví jestli právě proto Křesťané nepronásledovali Muslimy po celá staletí: vzrůstající pedofilie a celkový stav naší západní křesťanské společnosti, kde se bohatí staříci žení s mladičkými dívkami jakoby to byla ta nejpřirozenější věc na světě, tento zdánlivě šílený předpoklad  docela podporuje. Ale o rodinných propletencích je možná lépe nemluvit…vždyť i zmíněný Jan Křtitel byl sťat proto, že se odvážil kritizoval Heroda, který se oženil s manželkou svého bratra.

A takový Ignác z Loyoly – v mládí hýřil a válčil, a teprve když ho zranění donutilo být v klidu na lůžku, najednou prozřel a stal se světcem. Jako kuřák který kvůli infarktu musel přestat kouřit  a začal peskovat ostatní kuřáky, tak začal Ignácius ostatním kázat o dobru. Ale o konání dobra, o tom aby nehýřili, nebyli agresivní a nekouřili, o tom kážou svým potomkům matky na celém světě – ať jsou křesťanky, židovky, muslimky či ateistky. A nikdo je proto za svaté neprohlásí – spíš za megery, které své výrostky od malička buzerují. A to přesto že se tvrdí, že kapelník a maminka mají vždycky pravdu.

 Když občas slýchám názor, že nevěřící by měli být zatraceni, protože něčemu se přece věřit musí, napadá mě, že pokud někdo seká dobrotu jen proto že se bojí, aby nepřišel do pekla, není to ono.Nepokradeš, nesesmilníš, nepožádáš manželky bližního svého, to je všechno OK, ale člověk by se tím měl řídit nejen proto, že mu to někdo nařídil.  Myslím že každý by měl ve svém nitru vědět nejlépe, co je dobré a co je špatné, a jako svéprávná zodpovědná bytost podle toho jednat. Ale to jsem asi opravdu příliš velká a nenapravitelná idealistka