Třecí síla

Číslo jedna právě četl v učebnici fyziky o smykovém tření. 

"Smykové tření vždycky působí proti směru pohybu tělesa.  To skoro zní, jako by mu v pohybu bránilo."
"M... tak to asi bude moc špatná věc, to tření. Nebylo by všechno o moc jednodušší, kdyby tu nebylo?" odpověděl mu na to číslo dvě.
"To se  můžeme lehce přesvědčit. Co použít ovlivňovátor?"

Číslo jedna došel k ovlivňovátoru. To jest ten zázračný stroj, který všechno ovlivní přesně tak, jak si právě přejete. Snad jediný problém byl, že naši hrdinové neznali věci, které by stálo za to ovlivňit.

"Buďiž tedy svět bez třecí síly," řekl číslo jedna a chystal se zmáčknout tlačítko ovlivňovátoru.
"Néé, počkej," zarazil ho druhý, "četl jsi tohle? ,Těleso setrvává v klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu, dokud není vnějšími silami donuceno tento stav změnit. Kvůli tření ovšem tento zákon nelze ověřit v praxi.' - z toho kouká docela slušná zábava. Zmáčkni talčítko ovlivňovátoru až po tom, co se rozjedu na svém vozíku."

Sedl si na vozík, odstrčil se a jel. Číslo jedna zmáčkl tlačítko ovlivňovátoru.

Nedomysleli to. Číslo dvě jel na vozíku pořád dál a dál po podlaze nekonečné místnosti. Nemohl zastavit, nemohl se pohnout, neboť bez třecí síly neexistuje pohyb se zrychlením. Chtěl zavolat na Číslo jedna, ale uvědomil si, že Číslo jedna se nemůže pohnout k talčítku ovlivňovátoru ze stejného důvodu, jako on nemůže slézt z vozíku.

Jediný, kdo se vyhnul věčnému utrpení, byl Číslo tři. Ten se právě chystal hrát na housle a nad ním jediným se Příroda slitovala, a dovolila mu pohyb. Vždyť on přeci tu spoušť nezavinil. Vzal tedy housle a začal hrát. On hrát neuměl, ale nevěděl to, protože nikdy neslyšel, jak mají housle doopravdy znít.

Tentokrát ale housle nevydaly žádný zvuk, dokonce ani obvyklé kvílení, na které byl zvyklý. Bez tření smyčec totiž nemohl rozeznít struny, ať už chtěl sebevíc vlít teplo do zbytků srdcí.