.fragment 1.

16. 11. Kashi

Vlak přijel do města s hodinovým zpožděním. Před nádražím postávalo několik rozespalých rikšů. Odmítl jsem ty, kteří se sami nabízeli a oslovil muže s prošedivělými vlasy, opírajícího se o kolo. Chvíli jsme dohadovali částku, za kterou mě dopraví k řece. Dvě řady bílých zubů měl zasazeny v betelem zkrvavených dásních: vypadal, jako by právě posnídal syrové maso.

Nasedl jsem s batohem na široké sedadlo trojkolky. Muž se opřel nohama do pedálů a rikša se rozjela. Špinavé bosé nohy se rytmicky zvedaly od šlapek kola jako otevírající se kapří ústa. Muž se strojem srostl, vytvořil s ním celek.

Po necelém kilometru začal vzdychat, jako by vyrazil na svou poslední jízdu. Pocítil jsem stud. Částka, kterou jsem usmlouval za šest kilometrů cesty, činila v přepočtu patnáct korun. Po několika minutách ke mně začal obracet tvář a nutil mi pomocí zašpiněných papírů s obrázky hotel. Odmítl jsem. Mluvil na mě dál, jako by neslyšel. Řekl jsem si, že příštímu rikšovi připlatím, pokud dokáže mlčet.

Město vypadalo stejně, jak jsem pamatoval - nepostřehl jsem zásadnější změnu. Děravé ulice se postupně zužovaly, blížili jsem se k řece. Přes bídu, která se jako vyhřezlé vnitřnosti neúprosně vtírala do očí, jsem tu cítil atmosféru klidu a tajemnosti. Lidé se tvářili, jako by smrt, vyživující město po staletí jako pupeční šňůra plod, byla natolik samozřejmá a nezpochybnitelná, že nemá smysl na ni byť nepatrným gestem upozorňovat. Tak smířlivě a samozřejmě pobyt ve městě snášeli.

Vishnu Rest House stál poblíž řeky. Oproti jiným hotelům u břehu Gangy k němu patřila široká terasa, z které šlo přehlédnou řeku oběma směry v délce několika stovek metrů. 

Nemohl jsem se rozhodnout, který pokoj vyberu. Cena, za kterou obtloustlý recepční pokoje nabízel, byla vysoká. Levnější pozbývaly oken, byly nečisté, s průsaky ve stěnách. Nechal jsem si hodinu na rozmyšlenou, posnídal kávu a burger s rajčaty. Domluvili jsme se, že prozatím zůstanu v pokoji za stopadesát rupií na den. Za dvacet rupií navíc budu mít k dispozici teplou sprchu v patře. S penězi, které mám, bych tu mohl žít měsíce. 

Pokoj je situován v patře pod recepcí. Je zaprášený a velmi skromně vybavený. Stěny jsou vymalovány vybledlou modří, poličky jsou vbudovány přímo v nich. Ze stropu visí větrák, ze stěny naproti bílá zářivka a noční červená žárovka. Dvě postele s tvrdou matrací jsou přiraženy těsně k sobě. V té blíže oknu je v oblasti hlavy vyříznuto víko se zámkem pro úschovu věcí. Pod víkem úložný prostor velký asi jako krabice od bot. Uvnitř jsem našel balení s jedem na krysy a hořlavé spirály proti komárů. Obojí by se mi mohlo hodit. Nalevo od postele dvě okna se žlutými okenicemi. Je z nich vidět na řeku vzdálenou asi třicet metrů.

U břehu stojí v řadě prosté dřevěné lodě s modrou palubou a červeným lemováním. Jsou pomalovány motivy slunce a ryb, na bocích mají nápisy v hindštině. Na provazech, které se jako povolené struny snášejí z dřevěných kůlů, se pohupuje bílé prádlo.

Řeka je v těchto místech široká asi dvě stě metrů. Na druhé straně nic není. To mě uklidňuje.