Štěstí...?!

Když se něco má pokazit... tak se to prostě pokazí. Člověk nemůže zůstat dlouho šťastný... to prostě nejde. Štěstí je jen povrchní špína, kterou se snažíme na sobě nechat co nejdéle. Válet se v bahně, v kaluži. Ale pak přijde slejvák, déšť, koupel. Někdy přímo od nejbližších. A pak je špína pryč. Jste zase čistí, plní smutku, zrady a... reality. Co poté zbývá? Vzpřímit se, obléci se, nasadit černé brýle a vsáknout temnotu do sebe - využít ji - stát se součástí. Temnota a zloba se stane tím nejbližším přítelem.