Bílý Kelímek

Jednou, za sychravého dne, se kelímek vydal na obchůzku skladu. Doslechl se, že prý přijedou obludy, a začnou uklízet sklad. Kelímek byl ale rád ve skladu, i když byl sám a neměl si s kým povídat. Jenže dnes se to mělo změnit... Když přišel k vratům do vnějšího světa, všiml si díry, která se zde udělala. Zrovna tam zatýkala voda z ulice, a v tom se to stalo... V koutku u vrat ji uviděl. Sněhově bílou, s červenými jahodami na obalu. S kousky ovoce uvnitř. Byla to láska na první pohled. Přešel k ní. Asi spala, zálibně se na ní koukal. Pak se rozhodl, že ji přenese do svého domečku ze staré počítačové skříně. Položil jí do postele, plechovky od sardinek, a přikryl jí alobalem. Sám se posadil do křesla, lehce upravené hrací kostky, a pozoroval ji. Po nějaké době se zachvěli její řasy a otevřela oči. Byla překvapená, kam se to dostala. Oči ji padly na našeho Kelímka. Byl jednoduchý, bílí a již umazaný od pobytu ve skladu. Ale měl něco v očích, něco zvláštního, co ho dělalo výjimečným. Kelímek se ošil pod tíhou jejího pohledu a sklopil oči. Na strachách trošku zrůžověl. Kelímka se zvedla a přešla k němu, chytla ho za ruku a pohledem děkovala za záchranu. Kelímek nevěděl, co má dělat. Byl ve skladu už dlouho, a nevěděl, co se od něho čeká. Proto ji trošku zatáhl, a začal ji provázet po skladu. Ukázal jí počítače, herní konzole, elpíčka i ostatní obyvatele skladu.

Když procházeli okolo jedné hromady harampádí, vyrazil z té hromady drát a obtočil se kolem kelímku. Začal ho škrtit a mačka. Kelímek jen koulil očima plnýma strachu a bál se, co bude. Kelímka však byla kelímka činu a ve vedlejší hromadě našla malý kordíček, napichovátko na jednohubky. Přiskočila k drátu a zapíchla ho. On ochabl a uvolnil tak Kelímka ze sevření. Byla to velká úleva pro oba. Poděkoval Kelímce a vydali se zpátky do jeho příbytku.

Po odpočinku se opět vydali do džungle skladu. Navštívili strýčka Televizi. S tím jediným byla řeč. Byl tak hodný a pustil jim reklamy s jogurty. Obludy je tam požírali, byl to hotový horor! Nakonec slečna Kelímka skončila v objetí Kelímka, ten ji musel utěšovat po tom, co shlédly reklamu s jahodovým jogurtem, kterého zabila jedna z těch oblud, který je rozdělávali. Kelímek měl to štěstí, že ho jenom vyjedli a nakonec skončil tady. Spoustu jeho kamarádů z chladničky neskončilo tak dobře, byli vyhozeni do odpadků a zrecyklováni.

Strýček Televize viděl, jak je to rozrušilo, tak přepnul na program o ovoci, a několikrát opakoval pasáž o jahodách. Kelímek měl stále Kelímku u sebe v objetí a kolíbal ji. Večer se uložili ke spánku do plechovky od olejovek a ponořili se do říše snů.

Další den byl podobný tomu předchozímu. Hlavně se Kelímek a Kelímka procházeli po skladu a poznávali se.

Jednoho dne jim do jejich idylického života vtrhly obludy. Ráno je probudil hluk, když vyšli z příbytku, viděli jasné světlo a obrovský náklaďák. Také slyšeli hlasy těch oblud, naštěstí byli ještě daleko, ale do odpoledne se značně přiblížili. Kelímek sbalil nejnutnější věci a přesunuli se na konec skladu, co nejdále od oblud.

Třetího dne od jejich příchodu už moc harampádí nezbylo. Odstranili strýčka Televize, i herní konzole nebo části starých počítačů. V podvečer téhož dne se obludy dostali až ke Kelímkovi a Kelímce. Ty již nemohli nikam utéci, seděli v objetí u stěny a čekali na konec, ruku v ruce.

Dostali se do popelářského vozu, byla tam spousta plastu, kelímky, propisky, pravítka, kyblíky a spousta dalších. Kelímek a Kelímka se tak dostali do třídírny odpadu a šly na recyklování. Dnes jsou Kelímek a Kelímka společně, v jednom plastovém srdci, které slouží jako ozdoba v květináči.