Čuníček Dvojitý

Čuníček Dvojitý

Dobrý den. Znáte prosím pana Čuníčka? Ne? No, asi žádná škoda, nejspíš jste o nic nepřišli, ale já vám o něm stejně něco povím.

Pan Čuníček je takový malý, skoro holohlavý mužíček s pisklavým hláskem, na kterém jakoby nebylo nic zajímavého. A přece. Přeci jen není úplně obyčejný, pan Čuníček totiž má všechno dvakrát. Nejméně.

Nevím proč, snad že má takového koníčka. Nebo nemá rád monopol a jako důsledný zastánce tržního hospodářství si tím zajišťuje volnou soutěž. A taky možná, že jenom doufá, že při všem tom jeho zdvojování si nikdo nevšimne, že na pořádného Čuníka by byli třeba dva takoví Čuníčkové. Prostě nevím.

A co že to má dvakrát? Tak, má dvě ruce, dvě nohy,... Prosím? Že to není nic neobvyklého? Dál má dvě děti a... Aha, taky nic zvláštního, říkáte? Jo, dvě auta má. Jedno je sice takový trochu aušůs, chybí mu střecha, ale kola má, motor, volant taky, auto to je. Tím teď jezdí jeho milenka. Takhle jí odbyl, autem bez střechy. A dva byty má. Možná i víc, ale k těm dvěma trefím. I dvě webové stránky má. To vám je zajímavé, jmenujou se skoro úplně stejně, jsou na nich skoro úplně stejné věci, skoro úplně stejné odkazy, takové skoro úplně stereo.

Taky dvě alter ego má pan Čuníček. Vlastně, těch on má spoustu a každou chvíli se objeví nějaké nové, asi na ně někde skrývá chovnou stanici, ale dvě jsou taková hlavní. Dvojčata to jsou, kluci. Tahle alter ego jsou nejspíš šikovná věc. Co třeba vy pánové, když vás zaujme nějaká dáma? Buď si necháte zajít chuť, nebo jdete s kůží na trh, že? Ne tak pan Čuníček. Ten vyšle alter ego. Když to nevyjde, nic se neděje. To přeci nebyl on, on ani neví, co to to jeho alter ego popadlo, asi jen nějaká legrace, do smrti dobrý a dál kamarádi, jo? A když to vyjde, dáma lehce zvlhne, dojetím, slza v koutku oka, tu hned pan Čuníček přiskočí, kšá kšá alter ego, běž už, ty si ju prehovoril, ja ju teraz schmatnem. Jak se s nimi ale žije, když mají volno, to netuším. Nejspíš má pan Čuníček po ruce nějaké prášky pro tuhle příležitost. Teda já bych si s tím došel k doktorovi určitě, mít tolik alter ego.

Ještě má dvě firmy. Teda měl. Takové, co se v nich radí. On pan Čuníček radí rád. Dvakrát rád. To takhle jdete do firmy nechat si poradit, pan Čuníček vás vyslechne, zamyslí se, někdy, a poradí vám. A vy poděkujete, zaplatíte, pozdravíte, odcházíte a přitom vás třeba napadne, že by nebylo špatné poslechnout si rady dvě, ještě i od konkurence, pro srovnání. Popojedete tramvají, vlezete do jiné firmy a tam sedí úplně stejný pan Čuníček a taky vám poradí. Poznají se od sebe tyhle dvě firmy jenom tak, že v jedné sedí navíc milenka pana Čuníčka.

Apropó, milenky. Jedna v autě bez střechy, jedna ve firmě u tunelu, tunel se nepočítá, ten pan Čuníček nemá ani jeden, to jen, že to k němu je odtud kousek, to máme rovněž dvě milenky. Dvě milenky má pan Čuníček. Teda měl. Co dvě, tři měl. On je totiž šikovný, pan Čuníček.

Taky chodí plavat do dvou bazénů. Šikovný pan Čuníček, mistr zdvojování. Ale, i mistr se utne.

Pan Čuníček měl kočičku. Jednu. V jednom z těch bytečků, co k nim trefím. Pak ale dostal, od té paní milenky z firmy u tunelu, druhou. Asi si taky myslela, že u Čuníčků je jednou málo. Tak měl pan Čuníček dvě kočičky. Dvě kočičky v jednom bytečku. Pan Čuníček totiž má dva bytečky, ale nechtělo se mu běhat krmit kočičky do obou a hlavně nechtěl záchůdky po nich vynášet z obou a to byla chyba.

Kočičky se nechtěly dělit. Ani o záchůdek, ani o byteček. Jestli o pana Čuníčka, to nevím, každopádně si začaly v bytečku značkovat, vymezovat, obsazovat, počurávat, pohovínkovávat a na pana Čuníčka najednou zbyl jen ten druhý byteček. Kočička nebo byteček, byteček nebo kočička, pan Čuníček vzal jednu kočičku, tu od paní milenky z firmy u tunelu, šoupnul jí do pytle a utopil.

A to byla další chyba. Od té chvíle už to s ním šlo z kopce. Paní milenka z firmy u tunelu se rozzlobila, že prý co má pan Čuníček co topit kočičky, a když už, tak co má co topit její kočičky. Že tu kočičku předtím panu Čuníčkovi dala a vlastně už to nebyla její kočička, jí nějak nepřišlo důležité. Tak si pan Čuníček sbalil svých pět švestek ve firmě s paní milenkou u tunelu, vidíte, švestek má nejmíň pět, a firma u tunelu je teď jen paní bývalé milenkové.

Brzy na to od něho odešla i ta dvě hlavní alter ego, žijí teď vlastní život někde u Berouna a nic moc hezkého o něm nepovídají. Jo, topit kočičky se nemá.

S druhou milenkou to pak taky nějak nedopadlo a z té poslední je dnes jediná spolubydlící. Akorát mu občas půjčuje své dva pejsky, snad čurají, kde mají.

A to je asi tak všechno, co jsem vám dnes chtěl říct o panu Čuníčkovi. Nashledanou!