Fantazie

Brána zamčená sedmi zámky,
chybí jim jen Sněhurka
a děravou zdí dýchá svět fantazie.
Hnědozelená, pak oranžová
a nakonec šedomodrá,
ale pořád v bílém nabíhá ta fantazie.

Sněhurky netřeba, stejně tak klíčů,
brána se otvírá, pukají zámky
a rezavé panty melodicky skřípou.
A všechno je pomalé, hluboké
a složitě, velmi složitě překrásné.

Hle, Popelka s Budhou tančí
popelníkem a víří sukní zuhelnatělý papír,
co zbyl z té fantazie a vše,
vše je děsivě a krásně zároveň pomalé.

Rezavá hudba pozvolna utichá
a cosi se zabouchlo a pak
sedmkrát cvaklo, jedna, dvě,
tři a dál, až nakonec Šmudla zavírá.

Svět je zase na čas rozdělen,
však zámky říše fantazie
klíčů nemají a Sněhurka kdesi,
v noci, bez pomoci
podlehla cizí fantazii
vlastním tělem.