Jak

Jak Inuité čekající na slunce

Vyprahlí úzkostí noci

Čekám snad století na tebe

Až dojdeš k té rezavé bráně

Co stojí u mého domu

A nebudeš věřit svým očím

Přes náhrobky našich duchovních předků

Vpletena co sítí času

Když cesta zpět již neexistuje

Protože žádný dům není

Protože to byl sen

A smrt nepřichází

Jen slunce

Jak ho miluji

Jak jím opovrhuji

Sladkou náručí objímá mou tvář

V ránech když otevřu oči

Ale bez tebe

Vidím tě v mlhách

Přicházíš se soumrakem

A do úsvitu mne blažíš svým stínem

Ale kdykoli přijdu

Zmizíš

A proto bych měl žít ?

Pro bolest z prázdnoty bytí ?

Bez tebe ?