Písmem i slovem

Byl jeden nadčlověk, svět si mu k nohám klek a on mu z té výšky řek:
„To tvoje sémě než půl mě je méně, tak má budiž věčnost a tvoje zas obroda země.“

R: Znalý všech písmen, slovem i písmem, múzám se dovede dvořit
a to písmem i slovem, a nemá čas ztrácet čas lovem, je povinen tvořit.

Slova z úst vítr vzal, odvál a rozmetal, písmo čas proměnil v prach,
co je to za pocit, budí ho po nocích, (to) věčnost se zcvrkla a za ní se objevil ze smrti strach.

R: Znalý všech písmen, slovem i písmem, múzám se dovede dvořit
a to písmem i slovem, však neví zda jemu lze lovit či sám je teď loven.

Poklekl před světem: „Ne víc, já člověk jsem, chci mít jen své místo v dějinách.“
Svět řek: „Pojď ke mně, to ty jsi mé plémě, tak má budiž věčnost a tvoje zas obroda země.“