Houston, we have a problem

S nadějí rakety opouštějí rampu mé duše
na každý den plánuji vždy jen jeden start
myšlenky, vzpomínky - ale prosím jen tiše!
hučení motorů a forsáž jsou pro duši zmar.

Cesta je daleká, byť vesmír je jen vnitřní
stavem mé beztíže budiž bezduchá pouť
startujem ráno, když světlo je jitřní
plameny poznání vymetou každičký kout

Nevím kam letíme, cílem se netrápím
když přetížím tělo své, tak nemívám strach
duši svou v kosmických rychlostech utápím
při přetlaku vzpomínek topím se v proměnách

Urazím v uváhách tisíce světelných mil
v hulváta na cestách vždycky se proměním
Bože, jak rád bych se zbavil takových chvil
jenže už vím: JSEM KOSMONAUT a nikdy se nezměním