Hlad prvního dne po válce

Maličký Pán v hromadě sutin Světa stojí
a přemýšlí, co malého k jídlu by si dal
tisíce nápadů nad menu se mu hlavou honí
a jen ví, že něco vydatného rád by posnídal

Na troskách včerejška ho trápí dnešní mlsná
a pach spáleniště láká k jemné pečeni
však realita rána dnes je zvláště drsná
když tuší, že posledním je na Zemi

Tak chvíli stojí a pak tu touhu nechá odeznít
vždy't na jídlo je vždycky času dosti
a navíc flákotu si dneska musí odpustit
alespoň do chvíle, než se dopočítá kostí

Nad maličkým Pánem v troskách končí den
a on neměl zatím jediného sousta
dřív než se setmí, tak přijde první sen
že k zítřejší snídani by přivítal rád hosta