Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se40. SUPERKOULE - přísloví - dílo č. 2 - Jeden o voze, druhý o koze
29. 02. 2012
3
5
816
Autor
soutěž KOULE
"Nevejrej tak na kozy mý starý, mladej!"
Tato věta mne zaujala. Otočil jsem se od fotografie Ferrari, visící na stěně restauračního zařízení nízké cenové kategorie, a nenápadně se poohlédl po onom mladém hříšníkovi a logicky starém plísniteli. K mému velkému překvapení se pohledy nejbližšího okolí stáčely k mé osobě. Bez promýšlení věcí příštích jsem se zeptal:
"Prosím?"
"Sedíš si snad na uších? Říkám, abys nevejral na kozy mý starý!"
Slova vyšla z úst... farmáře, odhadem tak o pět let mladšího, nežli já. A patřila skutečně mně.
"Kozy?"
"Jasně, že kozy. Už tě dobrou půlhodinu pozoruju a furt tam čumíš."
Mimoděk jsem pohlédl na své náramkové hodinky a ověřil si, že tu sedím osm minut. Devět.
"Kam?"
"Sakra - vždyť to řikám jasně, chlape. Tamhle," ukázal neurčitě do dvou světových stran, "na kozy mý starý!"
Mé oči sledovaly jeho ruku a náhle hleděly do tisíců pobavených a vyčkávajících tváří. Sice to byl velmi malý motel u venkovské cesty a lidí v něm bylo tak šest nebo možná deset, počítám-li i obsluhu, já však měl pocit, že jsem nahý a stojím uprostřed stadionu.
"-" polkl jsem.
"Takže ty budeš pořád dělat blbýho, jo? Dobře jsem viděl, jak na ně vejráš, div, že ses nezvedl a nešel si k tomu oknu stoupnout."
Okno! Záchytný bod. Na plácku u silnice jsem zahlédl svůj vůz, nad jehož otevřeným motorem se skláněli dva muži v montérkách. Těsně u okna se procházelo mečící stádo bílých zvířat.
"Ale já přeci nekoukám z okna. Prohlížel jsem si ten snímek vedle něj."
Farmář se zvedl ze židle tak prudce, že mi málem přistál v náručí, když jej barová stolička, přišroubovaná k podlaze, odmítla pustit na své místo.
"Takže ty si ze mě budeš dělat srandu, jo?! Po"ď ven - vyříkáme si to tam jako chlap s chlapem."
"To snad nebude nutné. Vždyť vám říkám, že se na kozy starý nedívám. Vaší. Prohlížel jsem si tu skvělou fotografii."
Brunátný v obličeji mne chytil pod krkem a táhl ven.
"Ňákej přiblblej auťák se ti zdá zajímavější, jo? Tak to ne, mladej, to ne! Zíráš a ještě budeš urážet. Tfuj."
Těsně před vynesením ven, jsem měl šanci si podrobněji prohlédnout zmíněný obrázek. A rázem mi vše bylo jasné - hurá, nebudu hanebně zmlácen!
"Ale pane, to je jen velké nedorozumění! Já se na vaši st- paní choť - jde předpokládám o tu paní tady vzadu - opravdu nedíval. Vždyť není ani skoro vidět, jak je maličká. A její ko- ehm... vnady tím pádem také!"
Nikdy bych nevěřil, jak tvrdé dokáží být překližkové dveře, když člověk nemá možnost použít kliku. Alespoň, že přistání bylo poměrně měkké, byť jedno z oněch dobytčat mělo zajisté jiný názor.
"Co se válíš po mejch kozách, mladej?!"