Postpubertální děvy

Půl třetí ráno. Venku mráz, ticho a všechno podezřelé. Ostatní provozují mistrovství v nejmonotónnější činnosti. Jiný čas, jiné místo, jiní lidé. Noc ve víru logistických orgií. Topení na pětku, věřím že existují dokonalé bytosti. Co je venku mě nezajímá. Přesto si mě vybrali...

Na chodbě hlasy, víc a víc! Na dveřích vylomený zámek. Z postele houpací kůň, čas se krátí, vzdálenost se krátí. Crash! Mužeš řvát o pomoc! IQ ti nepomůže. Nuděláš nic, narazíš na kretény. Sousedi. Já nemam sousedy. Nemam sousedy. Přesto si mě vybrali...

Postel u židle, židle u postele. A bruneta. Nesmim spadnout. Jseš přece gentleman. HaHaHaHaHa. Proč na mě šahá. Prej to nevnímám. Ale já vim že už se dělaj i barevný holinky. A taky klacíky. A berušky. A proč jsou brunety černý. Píchá do mě. Au! Prej to nevnímám. Počítej do tří. Od nuly. Tak proč jste si mě vybrali?...

Přišel Tomáš. Přinesl mi čaj. Ovoce v něm nenajdeš a prej: Smrdí ti to tady po postpubertálních děvách. HaHaHaHaHa. Na chodbě hlasy, víc a víc! Vidí mě. Přistup blíž. Na dveřích vylomený zámek. Bylo jich pár a jsou všude. Hnusnej řízek s hnusnym masem. Vaříme večeři.

Naproti je non - stop. Plnej postpubertálních děv. Číňani jezděj na vodu a já tleskám. Benzina a ovace, srdíčka a profesorka. Velkoměstská maloměšťačka sabotuje teleport. Ale přece jenom. Chci jíst z jejího talíře...