Odchod

Jdu vetchý stařec poznamenán časem,

se mnou jenom ty stíny.

Jsem veden tím zvláštním hlasem,

co vede mě hloub do pustiny.

Ty mátožné postavy, jen náznaky lídí co jsem znal

vedou mě podivným světem dál.

Myšlenky trhají drápama svýma, souvislosti mizí.

Už mezi stínama nepřijdu si cizí.

Schátralá schránka plná neduhů už nechce mě nést.

Na kostech příliš letokruhů. Přichází déšt.

Voda se lije, blýská se hřmí.

Poslední síly mě opouštějí.

V kolena padám, kosti se bortí,

ležím schoulený na zemi.

Nevnímam bolest, nevnímam svetlo,

už nejsem v těle vězněný.

Pomalu vstávam, vidím své tělo, nechávám ho krkavcům.

Stávám se stínem a  vykročím k doprovodu zoufalců.