Prším

Prším
pod povrchem věcí
nebe hořké moře
a břehy jeho
uvnitř nás se tříští

jako vlny

běžíme si vstříc
vinni spánkem a opilí světlem
abychom se nikdy neobjali
a jen zas a zas dosáhli písku
v němž stáváme se pěnou
i okraji, k nimž jsme se báli přijít

na křídlech

mu stály kapky toho deště
v jeho holubích očích stále zapadala slunce
bylo to dávno
ale já díval se na něj shora
ty příští vteřiny před podzimem
a vlasy mé, vymlácená sláma
padaly ti pak do úst jako políbení
jimiž se poprvé učíme tichu
a je den
kdy poprvé vidíme anděly

zapomínám

že je čas
abych nezapomněl
zemřít
radovat se
a milovat

obejmi

vždyť na co máme doteky
když ne na to
abychom hladili psy
zatlačili víčka
jeden druhému
a ukázali na cestu

jsme ráno

líbám tě na rameno
a dívám se
na nás
když se češeš,
na okna
klepe déšť
a zrcadla ještě ukazují
tváře