NIKE

Byl jeden z těch jarních dnů, kdy slunce není ještě tak ostré a pohled přímo do něho, není tak nepříjemný jako v létě. Na kraťasy to ještě nebylo, ale v krátkém tričku už bylo docela příjemně a nepohodlné zimní boty se s klukovskou nedočkavostí daly vyměnit za tenisky. A to byl ten problém. Všicni kluci z pravidla s příchodem těchto dnů obouvali tenisky nové, protože jejich neustále se rozpínající chodidla už se do loškých tenisek nevešla.

Na cestě mezi pár kilometry vzáleným domovem a školou se pravidelně každé odpoledne objevovala partička školou povinných kluků, kteří si cestu krátili kopáním do všeho možného, především však do kamenů povalujících se u krajnice. Jeden vždy začal a ostatní se přidávali a hnali kámen tak daleko, až ho některý z nich nešikovně zakopl ze silnice. Ale dnes se kopání nekonalo, nové boty se nemohly okopat hned první den nošení, to by rodiče jen tak nepřekousli, no možná by to nakonec překousli, ale stálo by to pár ran, možná pár týdnů zaracha. To nehodlali riskovat. Chce to pár dní, než nové boty nebudou úplně nové a šmouhy a škrábence se na nich nebudou tak vyjímat. A tak s batohy na zádech a mikinami ovázanými kolem pasu probírali nejdůležitěší otázky školákova bytí.

Jerry měl ze zeměpisu jedničku, a tak není divu, že se Pete se svou otázkou obrátil právě na něj: „Hej Jerry jak to dělaj ty australani, že nespadnou ze zeměkoule, když jsou nohama vzhůru?“. Jerry s odpovědí neváhal. „No asi maj nějaký speciální boty, co je držej na Zemi. Ale rozhodně nemaj takový tenisky jako ty, to by si hned namlátili hubu.“ Jerry to neříkal jen tak. Měl totiž dnes ze všech kluků boty na první pohled nejlepší. Na bílém podkladu jeho tenisek se skvěl prapodivný háček a pod ním nápis NIKE. Myslel si, že s jeho botami by to australanům šlo o něco lépe. Ostatním klukům se ty jeho boty moc nezamlouvali. Ten háček byl opravdu divnej, nepodobal se ani háčku na ryby ani žádnému háčku, co kdy viděli. Samozřejmě, že to neopomněli Jerrymu sdělit. Ale Jerry přitvrdil:“jsem si celkem jistej, že australani maj boty značky NIKE.“ Jeden z hochů odtušil:“ A na co sou ty boty tobě, když nechodíš vzhůru nohama?“. Ostatní souhlasně přikývli. „Jo, na co sou ti ty boty?“.

A takhle cesta ze školy ztratila veškerou poezii jednoho z prvních jarních dnů.