Labutí

To musela být úžasná labutí hodina

Krásné, dnes zrovna pro mne. Zabouchla jsem si venkovní dveře. Na chodbě ("v prostoru bez základů perspektivy") domu jsem čekala až mi dovezou náhradní klíče (syn z druhého konce Prahy)přes hodinu. Měla jsem na sobě jen kolečkové brusle, tenounké oblečení, helmu, brýle na dálku. S sebou psa, kterého jsem chtěla vyvenčit.Neměla jsem ani mobil, ani peníze ani odvahu zazvonit u nějakých sousedů, nikdo se neznáme! ani neumím zpaměti žádné telefonní číslo. Prokousala jsem se z tenat "absolutní negace a submisivní nálady". Při čekání na klíče jsem se naučila na chodbě prudce zastavovat a otočku na bruslích, procvičila jsem si kroky na večerní kurz tance (bosá!) a meditovala a meditovala. Báječná hodina. Jen má. A pejska.