Rovnou do přízemí

Svých starostí dost.

Prométheus jako host.

V báji rozlepený vkus.

A na talíři masa kus.

Rozličné davy bez únavy,

není kost jako kost.

Radí, praví, člení událost.

Všechno pro zlost.

Uděláno v hotové.

Předci a vojové.

Tribuny v teátru.

Tam dole v tiátru.

Poslední spěchá co by ?

Podle snu – kdo ví ?

Tak teskné období.

Vdovy ozdobí.

Nejsou fronty, tlačenice.

Vlaky poskládány jak popelnice.

Na kolejnice co mizí pryč.

Doba čekání je k ustlání.

Ticho jen marní svůj čas.

Usměje se, protože je v nás.

Kam jdeme – než usneme.

Nevíme, jenom tak trousíme.