Jak na nás působí média.

Myslím si, že ne každý si uvědomuje, jakým tlakem na nás média působí. Dennodenně nám předhazují názory, „úžasné“ výrobky za bezkonkurenčně nejlepší ceny, své pořady a mnoho dalšího. Někdo jim podléhá více, někdo méně.

Ale abychom si shrnuli, co jsou to vlastně média. Dělí se podle různých kritérií. Ku příkladu na horká a chladná - horká média působí intenzivněji na naše emoce, řadíme mezi ně televizi, rozhlas nebo dealery. U chaldných médií je tomu jinak, rytmus si volí recipient sám, sám si vybírá, které informace chce přijmout a které ne. Do této skupiny patří noviny, výkladní skříně, propagační letáky aj. Druhé členění je na elektornická a klasická, mezi elektronická řadíme televizi, internet, počítač, video a rozhlas, ostatní jsou klasická. Jednou z nejdůležitějších skupin médií jsou masmédia, která se vyznačují tím, že najednou oslovují enormní počet jedinců. A to jsou právě ta média, která na nás nejvíce působí.

Když se zamyslíme nad tím, nakolik se necháváme ovlivnit reklamou, zajisté přijdeme na to, že každý z nás jí podlehl již mnohokrát za svůj život. Reklama, kterou nám servírují masová média, je pro prodejce velice důležitá. A nakupující mohou, na druhou stranu, vybírat z nepřeberné škály zdánlivě bezchybných, levných a kvalitních výrobků. Ne vždy tomu tak je.

Podívám-li se kriticky na sebe samu, musím přiznat, že médii jsem byla nejednou ovlivněna a bohužel i v negativním slova smyslu. Za médium, které na mě působí ze všech nejvíce, považuji počítač. Jelikož na internetu trávím několik hodin denně, to znamená zhruba 35 hodin týdně, průměrných 1820 hodin ročně, jsem jednou z mnoha obětí vlivu internetu. Mezi jeden z největších fenoménů internetu považujeme Facebook. Stránka, která čítá téměř jednu miliardu aktivních uživatelů, se dá jen těžko kontrolovat. Za nevinným sdílením fotek, komunikací s přáteli nebo sdílením hudby se skrývají daleko hrůznější podoby této sociální sítě. Jako jeden z odstrašujících případů, kterého jsem se také stala součástí, mohu zmínit video „Drsný rozchod v Praze“. Za jeden den mělo video, ve kterém se chlapec rozchází s dívkou velice neurvalým způsem, téměř 400 000 shlédnutí na serveru YouTube. Na Facebooku byla pro zábavu vytvořena stránka věnující se tomuto videu. Během tří dnů nasčítala 25 000 členů, což se často nevidí. Video, které vzniklo pro pobavení možná pár přátel, způsobilo boom na poli internetu. Někteří tvrdí, že jde o podvrh, že vše je jen nahrané, ale pokud tomu tak není, můžeme lehce odhadovat, v jaké situaci se nachází aktéři videa. Dívka se prý uzavřela před světem a chlapec brutálně napadl novináře. Ale co já mohu soudit? Informaci o psychickém stavu dívky a chlapcově útoku nám přinesl nechvalně známý deník Blesk. Můžeme mu věřit a tím pádem litovat slečnu a kluka, kterým se obrátil život o 180°. Nebo jim můžeme zatleskat za bravurní herecký výkon a zmatení několika stovek tisíc obyvatel České republiky. Takových příkladů bychom mohli najít tisíce.

Ač se snažím něčím odlišovat, nejít za kažkou cenu s davem, u médií se mi to často nedaří. Možná jsem ještě příliš naivní, nepoučená z předchozích nedobrých zkušeností. Doufám, že časem se dokážu odpoutat od stereotypu, nenechám se ovlivnit každým titulkem v novinách, reklamou v rádiu nebo televiznám seriálem. Všichni jsme jen lidé a můžeme chybovat, ale nesmíme být naivní a věřit komukoliv, kdo nás navštíví nebo nám zavolá a bude nám nabízet nejlevnější Papinovy hrnce. Musíme se poučit, že žlutá cedulka s červevým nápisem NEJLEVNĚJŠÍ, nemusí vždy splňovat svoje znění. Musíme se naučit věřit svému úsudku a hlavně sami sobě, namísto mnohdy zrádným médiím.