Medvěd a princezna

Procházím se
kouzelnou krajinou
světa fantazie,
klidně tančím
vztažené dlaně
plné lidských barev.
Kroky v písku
píší další pohádkový příběh.

Kreslím si
portrét
milující princezny.
Desítky dívčích tváří
mění se
na hladině
mých představ.
Vodní kola
unášejí je
někam v dál.

V tom uslyšel jsem
její hlas,
plachetnice plná upřímnosti
nocí probděných,
jak trhá
lístky kopretin
má mě rád - Má.

Vítr v plachtách
touha nových poznání,
jak nezkrotná
cácorky štěstí
latence dětských vnímání.
Ruce mé plují snem,
dotýkají se
vlajících kadeří
snítky jilmů v ně vpletené,
jarní příběh
dívčích dobrodružství.

Plaménky v očích
těkají a dychtí
nejsou chvíli v klidu
neustále světélkují,
vymezují hranice
vesmíru v nás.
Rty
co neustále štěbetají,
náhle zvážní a zvlhnou
Spodní
obzvlášť široký
vykreslený
jako největší peřina
uschová tisíce polibků
navždy chrání je
jako miminka lásky
a nikdy již je nevydá.
Spousta květin
mámivých vůní,
energie pryštící
čistá hra.

Snílek jsem
a snílek budu.
Jak starý medvěd
na procházce
jasným lesem
za trochou medu.

Toť moje pohádka,
věř či nevěř
vše nejkrásnější
co cítím.