Kousky z Osudu I.

Hraje s námi kruté hry.
Bez kostek a bez figurek.
Bez karet.
Někoho to děsí
a chvěje se mu každý vlas…
A duše, i srdce a tělo-
jakožto fyzická schránka člověka.
 

A oči upřeně zírají
do všemocné tmy
husté jako černá káva.
Ta, co se pije po ránu
Ta, co má probudit tvé smysly.
A mlčenlivě čeká,
čeká, co Osud.

----------------------

Zorničky se bavily
přihlouplým putováním
po bělmech.
Sem a tam
nahoru a dolů.
A broukaly ten starý song.
Zbytek ovce byl podobně naladěn.
Svlékla obstarožní zlaté rouno
a šla žít do města.

Ten den
byl pach krve
neúnosně intenzivní.
Místním vořechům
mohl upadnout čenich.
Lidé se nedočkavě tísnili
před poloprázdnou výlohou řeznictví.
Tabule se konečně rozhodly hlásat:
Skopové- čerstvé jako ranní rosa.

Jen si to zkus,
zkus si…vyčnívat.