Maturita - jen zbytečná proprieta?

Maturita – jen zbytečná proprieta?

,,Určitě ne! Ty nemáš maturitu? Kdo jsi, co jsi bez tohoto potištěného papíru? Rychle si zkoušku dospělosti dodělej i navzdory tomu, že doma živíš už tři děti a navíc manželku, která ti poskytuje psychickou oporu za to, že jí zajišťuješ finanční zázemí. A oba na tom budete lépe, až společně oslavíte splněné studijní povinnosti. Budeš mít maturitu a společnost ti bude tleskat za to, jak vše zvládáš, jaké priority volíš - dokud nezjistíš, že marná sláva, všechna snaha v prach obrácena jest. A tak skončil jeden život - bez práce, bez rodiny, bez vzdělání, ale s maturitou.“

Otázka školství, společenské žebříčky a požadavky kladené na lidstvo jsou častým a rozporuplným jádrem vášnivých diskusí a argumentací. Nechme je stranou a jen letmým dotekem se o ně občas otřeme. Řešme prozatím, pod záštitou konkrétnosti, vzdělání na středních školách, protože patří k nejkomplexnější zkušenosti nás všech. Většina, výjimky se samozřejmě najdou vždy, se se studiem po základní škole do kontaktu dostala. Střední škola, která ve svém významu zahrnuje i učební obory, jejichž hlavní výhodou je přímá specializace na ten či onen obor, by měla dětem pomoci v přechodu z dětství do ,,zodpovědného“ života dospělých; měla by je naučit jakémusi řádu, zvykům a především, jak si lze domyslet, vzdělání a potřebě využívat mozek i jinak než jen pudově a ryze účelově. Když se to vezme z několika směrů, vzdělání a práce s vlastní hlavou se protíná ve společném bodě, jímž se označuje geniální myšlenka. ,,Myslím, tedy jsem.“ A nutno říci, že na tom něco bude. Já jsem, tedy já - individualita, která se prostřednictvím vzdělávací instituce stane reprezentativním vzorkem společnosti. Hlavní otázka je nastolena: Stane se? Čím se stane? A kdo mu v tom pomůže? Rodiče? Škola? Maturita?

Postkomunistická společnost už se nějaký ten rok snaží změnit a co nejvíce se odrazit od své temné minulosti. Extrém střídá extrém a zlatá střední cesta zůstává jaksi v pozadí a nedaří se jí mezi těmito mlýnskými koly uplatnit. Hodnoty se změnily a uzamkly samy sebe ve svém prvoplánovém a materialistickém významu cenin. Na jednu stranu se říká, proč ne? Co je na tom zlého? V podstatě nic, kdyby tato tsunami vlna nezaplavila myšlení a morálku celé společnosti 21. století. Ale nebuďme patetičtí. Pojďme konečně k věci a nicneříkající fráze přenechme těm povolanějším.

Už jste si někdy ve svém volném čase zkoušeli novou (relativní pojetí času) podobu maturity zavedenou Cermatem? Ne? O mnoho užitečných vjemů jste přišli, mj. především o požitek z toho vidět, jak moc se společenské představy o vzdělání změnily. Současné pojetí o inteligenci a vzdělání popírá především středobod všehomíra – myšlenku. Přemýšlení je základním kamenem polemizací, spekulací, sporů a protestů a to je věc, která nikdy nebyla příliš populární. Nicméně dnešní politika na to jde od lesa, snaží se svého nepřítele vymýtit dříve, než se může stát škůdcem, zrádcem a parazitem. Konkrétním příkladem je právě forma maturitních tabulkových otázek, které čím dál více podporuje tabulková a v mnoha případech stále méně efektivní a ,,něcoříkající“ středoškolská výuka. Žáci či vznosněji řečeno studenti těchto škol už nejsou vedeni ke staromódnímu zvyku přemýšlet a vyvozovat vlastní úsudky, ale učitelé je v co největší míře přizpůsobují dnešním trendům a požadavkům – učit se, neptat se a co nejrychleji projet zadané školní osnovy. Nechápete? Proč byste měli? Hlavně, že budete umět sepsat, zařadit, dosadit, vybrat správnou možnost… co? Že na humanitní obory se nedá nahlížet jako na matematickou olympiádu? Ale omyl! Kde to žijete? Logické uvažování a podpora paměťových buněk je dnes in a kdo není in, ten je jednoduše out a kdo je out? To už je váš problém.

Maturita, maturita, maturita … dříve snad toto slovo mělo váhu, kdo měl maturitu, byl považován za průměrný vzorek inteligentní společnosti. Kdo dnes udělá maturitu, povětšinou pokračuje v terciálním vzdělání, aby byl alespoň to pomyslné ,,něco.“ Aby dohnal, co na střední zameškal, aby se naučil přemýšlet sám za sebe, jinak a v celkovém kontextu? Nebuďme přílišní idealisté, ale vezměme si k srdci podstatu problému. K čemu je sekundární vzdělání, když pošlapalo své primární poslání vytvořit z lidí inteligentní podpěry společnosti? Místo tohoto je podporuje v animální schopnosti jít s davem a naučenými zvyklostmi se propracovávat k úspěchu a výkonnosti. I když někdo hlodající v mé mysli na mě volá: Nechme výkonnost a opakující se nastavené procesy automatickým strojům. Těm, které maturitní koncepci vytvořily, předaly dál a nakonec ji opravují za pomoci rychlých šablon. Testy vytvořené Cermatem jsou totiž průhledným dokumentem jasně určujícím kritéria budoucích automatických pracovníků – čím více papírů prozkoušíš, čím déle si budeš kloubit zápěstí kroužkováním odpovědí, tím lepší máš šanci odmaturovat, ale naopak čím více se nad absurditou a stále opakovaným čtením uváděných článků, sloužících k porozumění textu, budeš zamýšlet, tím více se blížíš k pozici ,,hlupáka“ bez maturity. A to je paradox našeho století - veselý, smutný, pravdivý, lživý, mírný, urážlivý, abstraktní, konkrétní … nechám to na vás. Úlohou onoho protismyslu nechť je pouhé zamyšlení (nad kýmkoliv a čímkoliv).