Hurvínek a přírodopis

Spejbl (dále jen S): Tak Hurvajs, ve fabrice snížili výrobu. Chodím teď do práce jen na čtyři dny v tejdnu, tak budu mít aspoň čas tě víc zkoušet.
Hurvínek (dále jen H): Ale taťuldo, to přece vůbec není potřeba.
S: Jen nepovídej a pověz mi, co máš na zítřek!
H: Na zítřek máme přírodopis, ale ten, tati, umím, to je úplně jednoduchý.
S: No tak mi pověz, pověz mi...é
H: To jsem zvědav, taťuldo, co vymyslíš za nebezpečnou otázku.
S: Pověz mi, co je to přírodopis.
H: Přírodopis je... V přírodopise se zabýváme přírodou tím, že jí popisujeme.
S: Vidíš to, ani takovou základní věc neumíš říct pořádně. Přece přírodopis je věda, která se cizím slovem nazývá biologie a zabývá se vědeckým zkoumáním přírody. Takhle bych to řek. No a co je to příroda?
H: Příroda to je to, jak tam jezdíme na víkend. Jak si tam dáš vždycky na nádraží buřta a pivo.
S: No to si nech tohleto. To musíš říct jinak. Co tvoří přírodu?
H: Třeba kukačka.
S: No snad mi nebudeš jmenovat všechny živočichy. To bysme tady mohli sedět celý rok. To musíš jaksi obecněji, že. No řekni: Přírodu dělíme na...
H: Přírodu dělíme na...
S: Odpověz.
H: Odpověz.
S: Neopakuj po mně a odpověz mi. No, jak dělíme přírodu, táži se?
H: Kdyby ses zeptal, jak jí nedělíme, tak to bych věděl. Přírodu nedělíme nulou.
S: Jak to?
H: Protože nulou se nedělí ani v neděli. To nám říkala paní učitelka.
S: Prosím tě, Hurvajs, nepleť do toho matematiku, když mluvíme o biológii. Přece přírodu dělíme na živou a neživou.
H: Živou a neživou.
S: No a co patří třeba do živé přírody?
H: Třeba zebra.
S: Výborně. A co patří do neživé přírody?
H: Mrtvá zebra.
S: Ale takhle to není myšleno. Mrtvá příroda jsou například nerosty, které se vyznačují tím, že...
H: Se vyznačují tím, že nerostou. A pak ještě existují rosty a samorosty.
S: Rosty, jaký rosty zase? Přece rostliny. Prostě do přírody patří vše, co člověka obklopuje, aniž by to stvořil on sám.
H: Jak to, tati? Patří slon do přírody?
S: Samozřejmě, že patří.
H: Ale mě žádnej slon neobklopuje. Vždyť by se nám sem do obýváku ani nevešel.
S: Hurvajs, ty všechno zašmodrcháš, to je přece myšleno obecně. To, co vytvořil člověk už do přírody nepatří, tak je to.
H: A patří člověk do přírody?
S: Stvořil člověka člověk? Nestvořil, tak patří.
H: A proč bydlíme v paneláku, když patříme do přírody? Proč se nepřestěhujem do pralesa?
S: Člověk jaksi je součástí přírody, ale obklopuje se umělým prostředím, aby moh v té přírodě lépe přežít.
H: Prostě by v té přírodě nepřežil. To dokážou jenom pračlověci a indiáni.
S: No ani pračlověci už to nedokážou.
H: Jak to?
S: No copak znáš nějakého pračlověka?
H: Ne.
S: No tak vidíš. Už žádní nejsou, proto o nich nemůžeš mluvit v přítomném čase.
H: To je fakt. Pračlověci přežili v přírodě, ale do dneška nepřežili.
S: Tak. No a teď mi řekni, kde žije například taková žirafa?
H: A chceš to vědět jaksi přesně, jestli v Kongu, Zimbabwe, v Keni... nebo ti to stačí přibližně?
S: Přibližně stačí.
H: Tak přibližně... Přibližně v Praze.
S: Co to povídáš zase za hlouposti.
H: No přece jsme je tam viděli, jak jsme byli loni v zoologické zahradě.
S: No, ale já myslím, kde žije jaksi původně.
H: Chceš říct, kde žila než se přestěhovala do té zoologické zahrady.
S: Tak.
H: No, ta žije přece v ... v ...
S: Já ti napovím. V tro...
H: V trolejbuse.
S: Ale v trolejbuse. Jak může žít v trolejbuse?
H: Jo, dyť by jí pan revizor vyhodil bez lístku.
S: Ale o to nejde. Jenomže by si při nastupování zlomila krk. Žirafa žije v tropických krajích přece.
H: To je v Africe, že jo, tati?
S: Áno, na africkém kontingentě.
H: Tam je hrozný horko, viď tati?
S: No jéje, tam by ses zapotil.
H: A žirafa se taky potí?
S: Žirafa ne, ta je na to zvyklá. A teď mi pověz, čím se žirafa živí?
H: Kdyby ses zeptal, kdo se živí žirafama, tak to bych věděl, to by byl lev, ale žirafa...
S: No?
H: Dám se podat, tati.
S: Žirafa je přece býložravec. To znamená, že žere býlí.
H: A černý ne?
S: Jaký černý?
H: Tak žere bělochy a černochy ne?
S: Co to pleteš za nesmysly zase?
H: Říkal si, že žere bílý.
S: Ale to je býýýlí. S tvrdým "y". Rozumíš? Jako že žere byliny, trávu a tak.
H: Takže to je taková africká kráva.
S: Až na to, že má dlouhej krk.
H: A proč nemá kráva dlouhej krk?
S: No protože by se tady u nás s tím dlouhým krkem snadno nachladila.
H: Aha.
S: No a co žije ještě v Africe za zvíře?
H: Třeba vlaštovka.
S: Jak to vlaštovka? Ta přece žije u nás.
H: No a neodlétá snad na zimu do teplých krajin?
S: No ano. Ale my taky jezdíme v zimě na Krkonoše a řek bys, že žijeme v Krkonoších?
H: Ne.
S: No tak vidíš. Tak kdo tam žije v Africe celý rok?
H: Jepice ta žije celý den, viď tati?
S: Ano, ale já se ptám, kdo žije po celý rok?
H: V Africe?
S: V Africe.
H: Po celý rok v Africe žije třeba opice.
S: Správně. Vidíš, že když se snažíš, tak řekneš občas něco kloudného.
H: A kdy říkám něco nekloudného?
S: Skoro pořád.
H: A taťuldo, co to je to globální oteplování?
S: Globální oteplování? No to je, když se tak jako otepluje. Je čím dál víc stupňů celsia a děje se to jaksi na celým globusu.
H: Ale já jsem slyšel, že to je nebezpečný.
S: No bodejť. Dyť by zeměkoule mohla dostat horečku.
H: To by si pak musela vzít acylpirin.
S: Co to je zase za nesmysl, Hurvajs?
H: Já vím, jeden acylpirin by na celou zeměkouli nestačil. To by musely být aspoň dva.
S: Copak si může zeměkoule vzít acylpirin, zalízt si pod peřinu a vypotit se? To není tak jednoduchý.
H: Kde vzít tak velkou peřinu, viď? Ale já jsem slyšel, že prej díky tomu globálnímu oteplování roztávaj ledovce.
S: Áno roztávají ledovce i v oblastech věčného sněhu a polárky.
H: V oblasti věčného sněhu a polárky roztávají polárky. Jestli to takhle půjde dál, tak si nebudeme moc koupit žádnou zmrzlinu, že jo tati?
S: No to ne, to se mrazí uměle v mrazácích, že jo, ale možná, že ti roztaje dřív, než si ji strčíš do pusy.
H: Až se nám globálně oteplí?
S: Ano.
H: Takže dřív, než si dám nanuka do pusy, tak mi z něj zbyde jenom špejle?
S: No tak nějak.
H: To si teda pošmáknu. Jé, tati, kup mi zmrzlinu, dřív než se rozteče.
S:  Hurvajs, ty myslíš jenom na pamlsky. Ale mnohem vážnější je, že jestli to takhle půjde dál tak nakonec roztaje i Arktida s Antakrtidou.
H: To by se vážně mohlo stát, taťuldo?
S: No, jéje.
H: Chudáci lední medvědi, co budou dělat?
S: No, schovaj se do mrazáku, aby neroztáli, že jo.
H: Až roztaje Arktida? Tatí, a Arktida je na severním pólu nebo na jižním?
S: To nevíš?
H: Ne.
S: Takovou jednoduchou věc nevíš?
H: Já nevím, taťuldo, ani složitější věci. Tak už mi to prozraď a nenapínej mě.
S: No, když nevím, tak si řeknu: Arktida - arkussínus - sínus jako "S", "S" je jako sever, takže arktida je na severním pólu. A je to každýmu jasný.
H: Zdá se mi, že jsem z tvé odpovědi zmoudřel, taťuldo.
S: To je dobře.
H: Taťuldo, a to tady budou žít žirafy, až se oteplí?
S: A víš, že je to klidně možný.
H: A z nás budou černoši?
S: No to ano, ale to potrvá tak milióny let, to není hned.
H: Takže za milión let ze mně bude černoušek. To bude bájo.
S: No, Hurvajs, nechci ti kazit radost, ale myslím, že toho už se asi nedožiješ.
H: A tatí, co jsou to ty skleníkový plyny?
S: To nevíš? Ty přece vypouští každej zahrádkář do skleníku jako hnojivo. Chápeš? Aby to tam pohnojil.
H: Co aby pohnojil?
S: Třeba rajčata, že jo. Potřebuje pohnojit rajčata, tak na ně pustí rajský plyn. Rozumíš?
H: Rozumím. A na okurky pustí okurkový plyn, na kedlubny kedlubnový plyn.
S: Vidím, že to chápeš.
H: A já jsem slyšel, že ty skleníkový plyny způsobujou globální oteplování.
S: No ovšemže, víš, jaký je ve skleníku horko?
H: Ne, já tam nikdy nebyl.
S: To ti je takový horko, Hurvajs. To jedno pivo nespraví.
H: A tatí, opakem globálního je lokální?
S: Ovšemže, lokální neboli pomístní.
H: A existuje lokální oteplování?
S: No ovšemže existuje, ale není to tak nebezpečný.
H: To je, když se oteplí v lokálce?
S: Kdepak. To je, když má hostinský v lokále moc přetopíno.
H: A co na to pomáhá?
S: No buď vyvětrat anebo pořádně chlazená dvanáctka. (odmlčí se) No, Hurvajs mám dojem, že se nám tu lokálně trochu oteplilo. Půjdu se podívat do lednice.
H: Jestli nám tam náhodou neroztál ledovec, viď tati.