Hurvínek a sexuální výchova

Spejbl: Tak, Hurvajs, hezky pojď sem a povíš mi, co bylo ve škole.
Hurvínek: Ano, taťuldo. Ve škole jsem dneska dostal jedničku.
S: Ano, tak to rád slyším. A z čeho jsi dostal jedničku?
H: Z protidrogový prevence.
S: To máte nějaký nový předmět nebo co? To slyším prvně.
H: Ne, to jsme tam měli pána na přednášce o drogách. A paní učitelka mi dala jedničku do občanské výchovy.
S: A za co jsi dostal jedničku z protidrogový brabence?
H: Prevence.
S: No, dyť povídám.
H: Protože jsem věděl, z čeho se dělá pervitin a LSD.
S: No, Hurvajs, doufám, že mi nebereš drogy.
H: Kdepak, taťuldo.
S: To jsem si oddych.
H: Copak vím, kde je máš schovaný?
S: Takovýhle legrácky si nech. Místo toho mi pověz, co ještě berete v té občanské výchově.
H: Ale, taťuldo, ty mě chceš zase zkoušet.
S: Ano, zkoušet tě chci, protože chci, aby z tebe něco bylo. Hezky mi pověz, jaké zvíře máme ve státním znaku.
H: Ale taťuldo, to už jsme brali v minulým pololetí.
S: No a? Záleží na tom. To musíš umět pořád. Pamatuj si, Hurvajs, že se učíme pro život. Tak co máme ve státním znaku?
H: Ve státním znaku máme lva.
S: Áno, správně. A čím se vyznačuje ten lev?
H: Tím, že ho získal do znaku Bruncvík.
S: No, to je pravda, ale hlavně? No vzpomeň si, jak vypadá ten lev?
H: Vyplazuje jazyk. To kdybych dělal já, tak dostanu pohlavek.
S: To taky, ale hlavně: Je to lev dvouocasý. Má přece dva ocasy.
H: Ano, jeden český a jeden moravský.
S: No vidíš, že něco víš. A jakou má barvu?
H: Ten český nebo ten moravský?
S: Co český nebo moravský?
H: No ocas.
S: Ale na to se neptám. Jakou barvu má ten znak?
H: Kolem do kola je to červený a ten lev, ten je bílej.
S: Vpodstatě máš pravdu, ale říká se to jinak. To musíš říct: Ve znaku máme bílého lva na červeném poli. Aby ti pan učitel mohl dát jedničku.
H: Mně pan učitel nemůže dát jedničku.
S: Jak to? Když se budeš dobře učit, tak všechno jde.
H: Vážně, taťuldo, pan učitel mi nemůže dát jedničku z občanské výchovy.
S: To by mě teda zajímalo proč.
H: My máme paní učitelku.
S: No tak mě nechytej za slovo. Důležitý jsou přece známky.
H: Protože se učíme pro život.
S: Nebuď hubatej. A pamatuj si, že známky jsou pro život důležitý.
H: Ale, taťuldo, já jsem slyšel, že ve skutečnosti ten lev nemá bejt bílej ale stříbrnej.
S: Áno, podle heroldických pravidel to je lev stříbrný.
H: Jakých pravidel?
S: Heroldických. To co vymyslel ten Herold.
H: Jakej Herold.
S: No ten, co je po něm pojmenovaný Heroldovo panoráma
H: Bitvy u Lipan?
S: Ano. A teď mi pověz, jak se jmenuje naše státní hymna.
H: Ale, taťuldo, to jsme už brali strašně dávno.
S: No tak dobře. Tak co berete v občanské výchově teď?
H: Teď jsme měli v občance sexuální výchovu.
S: Sexuální výchovu? Člověk by myslel, že vás v občanské výchově budou učit, jak máte být hrdí na svou vlast, že ano, kde domov můj, Čechy krásné, Čechy mé... A oni vás tam místo toho učej takovýhle... A co se to vlastně učíte v tý sexuální výchově?
H: Ále, taťuldo, to by tě ani nezajímalo, vážně. To jsou nudný věci.
S: I nudný věci potřebuješ pro život. Jen mi to hezky pověz.
H: (odříkává rychle) No učili jsme se, že sex má být ve vážném vztahu. Že nemáme mít sex dřív než po půl roce, že nemáme mít sex s nikým jen tak, s kým nechodíme... A že nemáme mít sex dřív než nám bude vosumnáct...
S: To vás tam učej?
H: No.
S: Dřív než vám bude osumnáct?
H: Dřív než nám bude vosumnáct.
S: Tak to snad ani do tý doby nepotřebujete, ne?
H: A Tonda Vonásků řek paní učitelce, že se může od patnácti.
S: A co ona na to?
H: A paní učitelka řekla, že to je pravda, ale že od vosumnácti to je lepší, protože jsou lidi už zralejší. A Tonda Vonásků se jí zeptal, jak to ví, že vod osumnácti to je lepší a v kolika začala ona.
S: No, to z vás musela mít paní učitelka radost.
H: Ani né, taťuldo.
S: No, to si myslím.
H: Ona celá zčervenala. A pak řekla Tondovi, jestli to nechce učit místo ní.
S: A co von?
H: No von se postavil před tabuli. A paní učitelka mu řekla, aby mluvil. Ale von nic neřek. Von tam jenom stál a furt se tak pochichtával. Tak jsme se mu celá třída smáli. To ti byla legrace, taťuldo,...
S: No, to si dovedu představit. A co jste ještě brali?
H: Brali jsme prezervativ.
S: Šmarja, není to zas nějaká droga?
H: Ale co tě nemá. Prezervativ neboli kondom.
S: Takový věci vás tam učej? To snad není pravda. A co jste brali o tomhletom, no, kondomu.
H: No, brali jsme ho do ruky a zkoušeli jsme si ho nasadit.
S: Nasadit?
H: No, na takovou dřevěnou tyč. Prej se to tak dělá ve školách ve Švédsku.
S: Koukám, že k nám to už taky dorazilo.
H: No. A taťuldo, víš, že je sex chráněný?
S: Co je zas tohle za nesmysl?
H: No světová zdravotnická organizace vydává ročně spoustu peněz na ochranu sexu.
S: To tedy slyším prvně.
H: To je, aby se nešířil AIDS a taky, aby se nechtěně předešlo početí. Protože AIDS je nebezpečně rozšířen v Africe, ale už i u nás.
S: No, to já vím, že AIDS je u nás v Africe nebezpečně rozšířenej.
H: Cheche, copak jsme v Africe.
S: Nepleť mě. Chtěl jsem říct u nás a v Africe, že ano. Ale že vás učej ve škole takovýhle věci, to se divím. Za nás takovýhle věci nebyly a taky jsme vyrostli, abych tak řek.
H: Jaký věci?
S: My jsme žádněj chráněnej sex neznali. My jsme si museli dávat pozor.
H: Dávat pozor?
S: Jó, chlapče, kdyby byl tenkrát chráněnej sex, tak bys tady možná nebyl.
H: Tím chceš říct, taťuldo, že sis nedával pozor?
S: No tak nějak.
H: To je teda pěkný.
S: Nech si to. Na takový poznámky jsi ještě malej. Jsem jednou tvůj otec, tak mám taky nějaký zásluhy.
H: O tom nepochybuju, taťuldo.
S: No, Hurvajs, koukám, že ta občanská výchova už není tak zajímavá jako za našich mladejch let, tak snad, aby ses šel učit zas něco jiného.
H: Vždyť jsem ti to, taťuldo, říkal hned na začátku. Nuda, nuda, šeď, šeď.
S: Jó, Hurvajs, pamatuj si: Šedá je teorie, zelený je strom života.