půvabnost

dostala kolorit vlasů jako zlato v písku

lákavá krása co dýchá z obelisků

jako napětí milenců v letní noci

je rouhání byť jen na okamžik si ji přát

když dech beroucí hvězda pro lačné oči padá

když kradeš ze sebe to nejušlechtilejší

abys pak skromně mohl dát

když trháš lístky květin má či nemá ráda

a zavřeš oči aby tam zbylo ňáké snad

úsměv co radost ti nadosmrti půjčí

pak chuť ji hájit a schovat do náručí

a pohled pln naděje a třebas jen letmý

pocit blízkosti když samota křičí ze tmy

poznat tě a v srdci už nikdy nemít klid

trest smrti spatřit tě a nechat odejít