Stejně Vás všechny nesnáším...

   Vítejte, všichni ti milí kritici a náhodní čtenáři. Spustím další svou nudnou žvatlaninu.

   Protože jsme na literární stránce...tak nejspíš začnu větou, která je zároveň mým oblíbeným citátem- "Nesuď knihu podle obalu."

   Když se tak zamyslím, začalo to asi ve třetí třídě. Mí rodiče se právě rozváděli, máti si našla ženskou a s tou jsme se museli (společně s mým bratrem) přestěhovat na vesnici. Sestra měla to štěstí, že začala bydlet sama. Byl jsem nucen přejít na jinou školu a celá situace se mi zvlášť nelíbila. Už kvůli tomu, že svou nevlastní matku od duše nenávidím.

  V nové škole (dojíždím do školy, kterou mám 5 km od baráku) jsem byl zpočátku nervózní. Děti se tam chovaly úplně jinak než jsem byl zvyklý. Když zjistily, že jsem napůl rom, začly se mi posmívat a šikanovat mě. Do teď proti mě něco mají. Vždycky jsem byl a budu trochu jiný. Už to že poslouchám jinou hudbu a jinak se oblíkám... proč mají lidé takovou averzi vůči lidem, kteří se chovají jinak? Tu otázku si kladu pořád a stále. Kdyby byli všichni stejní...byla by to nuda. (ANO! Kouzelné slovo NUDA). Možná by to vypadalo trochu jako v knize 1984 od George Orwella. Všichni ty samé kombinézy, chování, cíle...
   Naopak právě ta rozmanitost mi na lidech přijde nejhezčí...