Nejsmutnější báseň mého života

..Zkopírované úryvky vět nerozvitých zvony tiše bijí umíráček zas duši ctí, vyprovází déle než do škol matky svět veliký a jest čím větší tím dále pletou slova se už zas mi když pomyslím na představu stovek ech zvonitých ztrácejí se intervaly. A tak jen jednoho chci žádat beze studu žít a psát a ještě mnoho,netřeba mi let více, ku radosti své,se zříkám bez špetky odříkání se, až zhyne má svíce. Smilluj a odměň sám svou pokorou se v prospěch a čest mé matky.

---