copánky

*

pěkné*

p.s. davide, teda vlastně navzdory tomu, co jsem napsala, jsem zrovna docela na tuhle pyšná, řekla bych že použitá metaforika není zas až tak tuctová a obvyklá, ale to jen tak... ;)

díky i tobě richarde ;)

davide, přesně tak, rozhodně tím nedělám díru do světa a ani nechci ;) (viz můj vztah k literatuře na autorské stránce) jen se dělím s ostatními, kdo o to mají zájem, o okamžik ;)díky...

Tipuji*

Mile, rekl bych intimni. Kouzelne prijatelnou a prijatou naivitou obrazu. Podobna lyryka (s venovanim) je dulezitym krokem ve vyvoji osobniho psani. Neohromi novosti, neposouva moznosti, hranice poesie, ale to neni primarnim ucelem takoveho psani. Libilo. Tip.

díky ;)

"rána jsou studená jak konce copánků" je hodně poetické...*

díky zdendo za zastavení, jsem ráda že se ti líbí ;) i když jsem ještě porád nedopsala tu spropadenou povídku :) co se týče metafor, asik ti určitě nepodám doslovné vysvětlení jejich logiky. tahle básnička je taková hodně asociační. sedíš si takhle u kamen, plamínky se voblizujou, uhlíky prskaj, a v hlavě se ti roztočí něco takovýhleho, aniž bys na tom měl sebemenší podíl ;)asi se to nesnaž za každou cenu pochopit, je to spíš tak ňák o tom pocitu... ;)