Křídlům

Čas je voda, jíž já pluji
snad kamsi co bylo předtím
boty cestám z nohou zuji
hlínou dlaní, v níž ti nesmím.

Ležet jako bílé břehy
stínem být si všech mých těl
kolikrát roztály sněhy
kolik já jsem poztrácel?

Den se rodí ve tmě ryby
tma již šedne jako vlas
na nebi hvězd jedna chybí
není mi kam jíti zas.

Uvnitř sebe ticho v polích
krev mi plane plátky máku
tůně větru v rukách holých
jedna křídlům, druhá ptáku.