Warhammer 40 000: modlitba kapituly Blood Raven

"Tiše ve své modlitbě, zkomírá plamen svíčky ze zlatavého  vosku, jenž spočívá ve svém loži na dřevěném stolci  v šerém koutě strohé kobky, která  jak kamenný květ raší z rozsáhlých  síti chodeb labyrintu  u samého usmívajícího se srdce svaté Terry.  Labyrintu co  by základu Katedrály, jejíž klenební žebra z neoocely a  adamatia  sahají až do zaniklé stratosféry, kde korouhví je samotný  svit  hvězd. Přesto že oslavou je této krásy, snad z pohledu  jedné mysli  nekonečné, a s pamětí zaniklých staletí, je  ve srovnání s plamenem, jenž  vyvěrá a je živen ze strachu  bytí a naděje vědomí, ničím.
Tiše, Ty  marnivý, svět  náhle usíná, pod stínem křídel blahoskoných, a pamatuj  věčný  poutníče, Tvá mysl nekonečná je, ve vězení z masa a kostí,  a je  jen vůle Tvá, ke svobodě a slávě jíti, po stezkách  utrpení o hladu  pohodlnosti. Čím ostřeji tvůk krok se nese,  tím více ke přání Tvého  otce, jenž v truně vtesán na  posměch skutečné smrti, jenž majákem je  Tvým. Stejný to  plamen, jen jiná zář. Tak nezapomeň!"