Zlé to léto

přeju si, aby byly noci delší
rána jsou jak přejetí ježci
v příkopech
lidé je odsunuli, aby mohli
jet dál
a krev na podrážkách nevadí
není přece vidět

jdeš po ulici
nikdo neví
vedle koho ses probudil
a ty už vlastně taky ne

krása léta
je nedotknutelná
jako třešně, které jsou nejvýš

pohledy do zrcadla
zejí prázdnotou
v dešti se rozpíjí odraz
a do ran prší sůl

svět přestal cítit
a nikdo mu už mu bolístku nefouká

bílé vraky na nebi
již neplují
plachty touží po dotycích
a nikdo neví, kam se poděl vítr