Postelová

Kolem desátý večer

Zničehonic

Lehla si ke mně ona

Panenská krása.

Usmála se, nevinně

Mé srdce poskočilo a já byl lapen,

Spadl jsem kráse do pasti

Chtěl jsem se jí dotýkat, ale strach mi to zakazoval,

Bál jsem se, že se mi rozplyne.

Ach, byla tak krásná

Dokonalá

Její úsměv, hluboké oči

A to tělo, to mi ho postavilo.

Její krása a nevinnost

Odzbrojily i mou dravost,

Odevzdaně naslouchal jsem

Jejím sladkým slovům

Ach, ten její hlásek

Zněl jak vrnění stovky koček.

Jsem snad v ráji, nebo v pekle?

Strach svázal mé ruce i hlas

Sakra, proč jsi nic neudělal!

Stačilo pár jemných slov a byla tvoje,

Nevinnost, krása i ta láska

Vykřikly by v jeden jediný slastný okamžik,

Kdyby jsi nebyl srab.

Ráno odešla,

Nechala mě tu samotného,

S erekcí a zničeným sebevědomím,

Dalších pár dní

Zůstala na polštáři její vůně,

A ve spodu mé peřiny se zvětšovala bílá skvrna.