Pravdu (říkám jen opilá)

Jsem trochu na rozpacích. Odkud začít? Miluji tě.

Pravdu v prstech otáčím, a hraju si s ní, jako dítě,

Co zkoumá krásu nepoznaných vět-

Ach, jak jen je krásný této svět,

Do kterého jsem vhozena byla

A po kterém bych uháněla

S tebou můj princi po boku,

Po louce, na naši zátoku,

Kde nikdo jiný, jen já- a ty?

Ach, a kopretiny, a jejich květy,

V mých vlasech, v tvé dlani a potom snad

Bych směla sfouknout ti hvězdný prach

Z kostí lícních můj Malý princi

-          Kde je tvá planeta? Kde, panici?

Tam já chci s tebou odejít,

A celý život jenom snít,

Při pětistém západu slunce,

A s pyšnou růží vést o bodce

Její vášnivou debatu-

Řekni mi princi….. proč (ne)jsi tu?