Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

dvanáct zastávek v neznámém chrámu nejisté církve

Výběr: Fouckault, Jinovata, egil, Smetiprach, Markéta, Eli.Benett, atkij, Gora
11. 07. 2012
34
22
4514
Autor
Lyryk

 

 

 

 

lásko

dnes už jsem překročil rozpočet bdění

usínám pro to bez milosti

v drncajícím dostavníku plném havranů

co klovou mé neustále dorůstající oči

 

jsi trpělivá omývačka mrtvol

z každé mé vrásky vymýváš výkaly viklaného času

něžně jak za peníze

rýhy naoko mizí ve tvém mizerném pohlcovači prostoru

lásko

 

I.

 

jednou jsme našli vodopád ztajený v lese

smáli se zmateným značkám

napínavým šipkám do polí

srdce mi šplouchlo radostným plesem

o návrat nebyla pražádná dračka

klapalo potichu soumlýnské soukolí

 

II.

 

v polích se kostel rozpadal

obloha crčela poslední okamžik

z oken se ozval pravýkřik

dopadal s kapkami oběma na záda

 

vybouchla peřina pampelich nepřímá

záblesků šeptání hřbitov si nevšímal

 

volal jsem s kostelem věžinou bez pater

škvírami do nebes o zájem navzájem

myšlenky na tebe myšlenky nesvaté

každičké úpřítmí ve vrbách šou ráje

 

šlehouny svěření šlehají do tváře

zvědavé oltáře číhají při faře

sotva ses ohlédla zrosenou šíjí

kropenky svěcené rozpaky oblomné ostychy nedomyjí

 

i tiše nášlapné stesky se míjí

úsměvnou hádankou -hádám- nedořeklas mi ji

 

III.

 

kdysi na posedu sis poposedla ke mně

naděje v hlavách pažemi zuřivě drtivě plály

hřálas mé zahřívání a já tvé samozřejmě

hromové svítili nad něžné fauly

 

dokud nás tráva nepřerostla

nevraceli jsme se nikam

naděje láskou zhoustla

a zdálo se že osud odtud neuniká

 

IV.

 

a zdál se nám jedné noci nesouvislý sen

chviličku mně chvilku tobě

celý den oklikami proveden

hýčkal se odpočinkem v lesklé chloubě

 

svatební louky se pod nohama hřály

věnečky spletené spletly se bezděčně

příslibem neustálým

kam patřím v souboji -v zápase přítomných- v utkání o věčné

 

V.

 

kdyby věděly kam patřím

více by se leskly

perly z vitráží nevidomých bratří

vidí mne černými brýlemi za skly

 

říkají všechny hlasy kostela

věřím v jednoho … nejiného …

kontrabasy se nedrží od těla

objímáme se na různé straně dveří      s něhou

 

VI.

 

a já ti věřím že nezahyneš daleko od mých slz

že slyšíš do padání pláče           smích

pronikat hlasem každou tvrz

stvořenou časem kolem tíh

 

ráno se umodřilo šílí modrou

na tvoje tence otevřené rty

hněv zapomíná písní moudrou

chorálem úcty bez omerty

 

odpouštím z přehrad květy planné

oheň je strmá radost býlí

proud napůl cesty nikdy neustane

před branou nebes           abychom milost zatančili

 

VII.

 

z podsvětí netáh bych tě za vlasy

kdyby ses zmijím zpěčovala

nemusel bych se prosit o spásy

já nejsem -Eurydiko- žádný valach

 

abych tě nesl roklinami

táhl jak dřevo křivým svozem

skákal s tvým strachem neuboze

před ú morem či přes tsunami

 

z toho jsme vyšli jako ze cviku

každý svým neopačným směrem

konejším „bratry“ s kvérem

s epikou pleteš si mou lyriku

 

VIII.

 

lyra teď ohranná visí na zdi

tóny se štípou z vleklých hornin

změnil jsem nástroj         spíš    oceány brázdím

bludičkám holanďáckým kazím zatoulání

fušuji plachtám směr v koši strážním

na stěžni nejvyšším         nadávaj        nepokorní

 

IX.

 

prodal jsem duši za dvě kůrky chleba

tělo už dávno zbičovaly deště

jdu krajinou a snad už si mě vstřebá

nechá u sebe          snad nezůstanu třeštěn

 

hrob kdysi našich pevných stisků

zůstává zarostlý a nepřístupný

stravuje mě i tebe ta nekonečnost obelisku

jsem nepředstavitelné nic          stín z kutny

 

X.

 

včera s tam byla mezi prsty promnout popel

do konce neviděna Bohem

byl jsem tím popelem i solným sloupem

vzkříšení bylo skoupé

 

hříšníci se mnou rozemletí

kvílí mé verše        závistivci

mé řídké žalmy o staletích

letím si nesmrtelnost jinde odsedět      a tvoje tvář je stále dívčí

 

XI.

 

Fénixův pařát se do večera zatnul

odnese tuhle půlnoc jinam

odnese obě dvě naše tmy

za nichž se snadno neusíná

půjčí své peří plátnu

o nějž dva štětce sotva zašeptly

 

oblétá veškeré orfické proměny

snese se básníkem doprostřed spavých múz

volnosti nadýchej  nadýchej žehnaně

vyšli jsme za snění blouzněni souzněním

přílišní hranici na kopcích žhaví mu

aby se zas tavil                léčivým                 na ráně


22 názorů

Tramtarka
22. 08. 2020
Dát tip

a přestože to začalo tak krásně, poprvé jsem pořádně pochopila nutnost proškrtání. omlouvám se za to, že jsem si kritiku vůbec dovolila, jen píšu, co cítím

 


Umbratica
21. 08. 2020
Dát tip

Takového tě vůbec neznám. Tohle je přímo chrlení lávy.

Známe se vůbec vájemně velmi málo a vlastně jen samotné básně člověka těm druhým tak nějak, aspoň trochu, představí.


Švédsko 1
20. 10. 2012
Dát tip

...*****


když jen nepatrně ztišíš toho experimentátora v sobě, plesám, tohle už téměř vypaluje rybník Sajfrťákovi když byl ke konci hrozně dobrej.. velmi dobrá práce

Markéta
12. 07. 2012
Dát tip
osvěžující, vkusné, výživné. zejména mne zaujal obraz...myšlenka (pokud jsem si tedy nedosadila své vlastní významy...) "v polích se kostel rozpadá"... To rozhodně ano :) ***

Armand
12. 07. 2012
Dát tip
Po první strofě jsem byl na odchodu. Ale "od dveří" jsem se ještě otočil a vrátil (dík Dannyho kritice) a říkal jsem si: sakra, že by Danny měl TAK odlišný vjem (do jaké míry znám, že má cit), než já? To jsme asi začali číst každý jinou báseň. A hle: jedičkou se vše mění a jak Danny píše - "suprově poetické". Mnoho okouzlujících a silných míst. Jako celek... to mi uniká, ale zachytávám pocit který naznačuje, že jsi blízko oblasti, kde vnímám Máchův Máj (co se týče tématu tak trošku a obraznosti, kterou ve mně vyvolává (viz např. II.)). Pro mě jinak naprosto bezkonkurenční II., VI. a VII. Tady souzním od formy po obsah. *V

baronka
12. 07. 2012
Dát tip
Za deště četla jsem si tvé stříbrné básně krása T

gringoo
11. 07. 2012
Dát tip
zaujalo...

Stavák
11. 07. 2012
Dát tip
chytlo mě to od IV. /*

Fouraix
11. 07. 2012
Dát tip
skoro bych mohl opsat whitesnakea. Možná jen, že mě na nějaký eurydiky a fénixe moc neužije, ale i tak se mi jeví, že čím dále od začátku, má dílo těžší nohy. a přitom se to v nule a jedničce doslova vznášelo inspirací. tak sice postupně nastoupil těžký průmysl, stejně však jde o subjektivně správný směr autorova posunu. už jen to, že nepoužil všechny jeho dosud frekventované prvky jako dělení slov na častokrát jen rádoby objevné kořeny. to už nečet ani radek kořený

Lyryk
11. 07. 2012
Dát tip
Danny dík, je to překlep

Čudla
11. 07. 2012
Dát tip
Líbí *

Whitesnake
11. 07. 2012
Dát tip
"nedokokovaný" je sice zajímavý neologismus, přesto mělo být "nedokonavý", omluva ze překlepy

Whitesnake
11. 07. 2012
Dát tip
Mám z toho konečně estetický pocit, jako bys přece jen z virtuálního piedestalu zatoužil sejít mezi prosté čtenáře. Číslovaných zastávek je jen 11,dvanáctou s dovolením na vteřinku zokupuji já. Jsou zde skvostná místa, ale jsou zde hluché prostory fackované přílišným manýrismem (okázalý nedokokovaný vid "viklaný čas" a pozérský výraz "ztajený"¨). Celek však drží pohromadě, chtělo by to - v této kategorii odstíněných "zastavení" - zapracovat na pointách jednotlivých dílčích částí. Přesto tip s lekhkou myslí

Danny
11. 07. 2012
Dát tip
jinak je to suprově poetické

Danny
11. 07. 2012
Dát tip
"nepřístuný" v devítce je záměr, nebo překlep? tady si nejsem jistý... *

pane lyryku, buť uš sem schitřela a začala vašim básním rozumjet, anebo píšete srozumitelněji. Spíš to první, řekla bisem, coš je radostná událost. Máte to překrásní a zvukomalební a vůbec.

Josephina
11. 07. 2012
Dát tip
tedy! člověk má vlastně jednu osudovou lásku - ale není to souhrn všech?

Zuzulinka
11. 07. 2012
Dát tip Gora
...to je překrásné, civilní, srozumitelné....jak to říct, pro mě plné...a přitom tam není nic navíc, ta rytmika,kterou tam cítím, navíc sílu sdělení umocňuje*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru